Ester Kočičková: Šanson - evropské blues

Ester Kočičková: Šanson - evropské blues - V rámci programu Šanson – evropské blues vystoupí v sobotu odpoledne v Šumperku osobitá Ester Kočičková... | foto: Ondřej Littera, MF DNES

Kočičková je dobrá zpěvačka i herečka

Ester Kočičková je veřejnosti známá především jako moderátorka, v poslední době z televizního Ženského hlasu, předtím z rádia Limonádový Joe. Méně se ví o její šansoniérské kariéře a jen málokdo si vzpomene, že coby absolventka Konzervatoře Jaroslava Ježka působila i v Duškově Divadelním Studiu Čisté Radosti.

Druhé album
V minulých dnech se Ester Kočičková svým příznivcům připomněla právě v těchto dvou oborech: vydala nové cédéčko a v pražském Café Teatru Černá labuť připravila divadelní monodrama Vyučování Doni Margaridy.

V pořadí druhé cédéčko Ester Kočičkové a Lubomíra Nohavici nese nenápadný titul Druhé album. Oproti debutu představuje výrazný posun: zatímco první CD zachycuje koncertní podobu písní pouze s klavírním doprovodem, na Druhém albu již hraje šestičlenná kapela. Písničkám to jednoznačně prospívá.

ESTER KOČIČKOVÁ, LUBOMÍR NOHAVICA
Druhé album
Vydal Rumpsum 2003.

Autor hudby a aranží Lubomír Nohavica výrazněji pracuje s náladami, doprovod lehce kolísá mezi jazzem a šansonovou vemlouvavostí, někdy se dokonce blíží téměř muzikálové vypjatosti. Stejně jako v textech, jejichž autorkou je až na jednu výjimku sama Kočičková, tu jako pojistka funguje nenápadný, ale zato všudypřítomný ironický nadhled, který brání sklouznutí do patosu či přepjaté srdceryvnosti.

Ester Kočičková nedisponuje tzv. "velkým" hlasem, má však pro šanson neocenitelnou schopnost se do písně položit, dodat jí napětí a naléhavost; jako textařka si navíc v tomto ohledu umí vyjít vstříc mnohovýznamovými texty, v nichž se k sobě jednotlivé verše a obrazy skládají spíše asociativně než přísně logicky.

Nejsilnější na celém albu jsou skladby, v nichž je právě tato poloha umocněna silnou Nohavicovou melodií - jmenovitě Důstojník nebo upírská Jen hlínu. Méně přesvědčivé jsou tituly textově přímočařejší nebo hudebně přespříliš ambiciózní: chytlavá "festivalovka" o venkovské dívce, která skončila jako pornoherečka, se pohybuje na hraně banality, naopak pokus o nadupanou finálovku vyznívá v daném kontextu nepatřičně bombasticky.

Je však vhodné dodat, že závěrečný rozmach sympaticky uzemní laškovně cynický Bonus pro pražskou zoologickou zahradu ("Gaston v nebi lachy lach lachy lach lachtá..."), ale hlavně to, že všechny texty udržují vysokou úroveň. Album tak nabízí chytrou hudbu, která se neoposlouchá a patří k tomu nejzajímavějšímu, co se letos v naší "populární hudbě pro dospělé" urodilo.

Vyučování Doni Margaridy
Monodrama brazilského autora Roberta Athayde Vyučování Doni Margaridy sice nepředstavuje v historii divadelní literatury zásadní milník, jde však o šikovně napsanou hru, která těží z vděčné situace, v níž se diváci mění v žáky atakované potrhlou učitelkou.

Pro Ester Kočičkovou je to ideální příležitost: může uplatnit nesporné kouzlo osobnosti i schopnost bezprostředně komunikovat s publikem a v případě potřeby pohotově improvizovat.

ROBERT ATHAYDE
Vyučování Doni Margaridy
Café Teatr Černá labuť, Praha.

Ester Kočičková se nesnaží rozehrát efektní proměnu Doni Margaridy z nenápadné myši v démonicky šílenou osobu, k čemuž by text mohl svádět. Mnohem více spoléhá na osvědčený image dámy jaksi předem podezřelé, jejíž medová laskavost skrývá boha tou škálu poťouchle ironických jedovatůstek.

Kočičkové slouží ke cti, že nejen dokázala velmi přesně evokovat (a karikovat) školní atmosféru, ale bez nejmenšího zakolísání do ní zahrnula i všechny více či méně vtipné vstupy několika přespříliš aktivních "žáků".

Závěrem lze obměnit větu z úvodu: na Cenu Alfreda Radoka tato inscenace asi aspirovat nebude, dvě hodiny biologie s Doňou Margaridou jsou však zážitkem doporučeníhodným.