RECENZE: John Zorn a Bill Laswell vzdávají hudební hold mystikům

Saxofonista John Zorn a baskytarista Bill Laswell na albu The Cleansing předkládají živoucí tvar. Hudbu jiskrnou, žánrovým dogmatům odolávající, vzrušivou a sytivou. Krásnou i bolestnou.

Saxofonista John Zorn | foto: Kevin Hagen

Zapasovat saxofonistu, skladatele a producenta Johna Zorna pouze do jazzové přihrádky by bylo hrubým podceněním jeho obrovského hudebního potenciálu a rozmachu. Žánry pro něj nejsou cílem, ale prostředkem. 

Jeho eklektická hudební řeč zahrnuje kromě free jazzu vážnou hudbu, rock, grindcore, elektroniku, mnohdy má jeho nevázaná radost z objevování nejzazších hudebních zákoutí blízko k noisu, k onomu absolutnímu splynutí s očistnou zvukovou erupcí. 

Na společném albu s baskytaristou Billem Laswellem prostřednictvím šesti improvizovaných skladeb vzdává hold režisérovi, scenáristovi, básníkovi a mystikovi Alejandrovi Jodorowskému, spisovateli Williamu Burroughsovi nebo mágovi a okultistovi Aleisteru Crowleymu.

Na pozadí Laswellových atmosférických zvukových krajin tak Zorn činí prostřednictvím divokých saxofonových výbojů, vytryskávajících gejzírů a momentů klidu. 

Nástroj v jeho rukou nervózně skřípe, hystericky vřeští, těká prostorem, nadhazuje možné melodické motivy a zase od nich utíká pryč. V Austin Osman Spare, pojmenované po malíři, který se zabýval technikami jako automatické psaní a kreslení, jeho hra skutečně připomíná nekontrolované, podvědomím či snad jakýmsi vnuknutím shůry řízené čmárání tužky po papíře.

Je otázka, nakolik se Zorn i Laswell při společném improvizovaném hraní nechávali vést myšlenkami na životy a díla zmíněných osobností. Výsledkem je mimořádně vzrušující, expresivní hudba atakující představivost jako málokterá. 

The Cleansing

90 %

John Zorn, Bill Laswell

John Zorn už mnohokrát dokázal, že je mistrem miniatur i rozsáhlejších celků a že se jako samuraj při boji dokáže soustředit na ten pravý tón. 

Nejde mu o virtuozitu, v jeho drásavé hře je cosi pudového, co nutí s hudbou vést dialog, polemizovat s ní, plně se jí oddat, případně ji odhodit. I to se může stát a není to žádná ostuda.

John Zorn nenabízí snadná řešení, navíc při jeho horečném pracovním nasazení se stává, že sotva vstřebáte jedno album, vydá další tři. Není v tom snaha přesytit posluchače, nemůže jinak. 

Ta hudba z něj musí ven, jinak by mu z toho přetlaku zřejmě praskla hlava. V jeho případě se navíc takřka vždy jedná o mimořádný zážitek a The Cleansing je první mistrovské dílo ledva započatého roku.