Jaroslav Uhlíř, odkojený písničkami Karla Hašlera, trojice Ježek+Voskovec+Werich a dvojice Suchý+Šlitr se na hudební scéně pohybuje už od 60. let. Jako začínající klavírista se odpíchl od klasiky, pak hrával v kavárnách, zkoušel to s beatem.
Nakonec jako člen skupiny Faraon, jejímž kapelníkem byl baskytarista a textař Karel Šíp a zpěvákem Jiří Schelinger, na začátku 70. let vstoupil do dobového stylu, nazývaného „bubble gum“. Paradoxně právě v této době napsal, už společně se Zdeňkem Svěrákem, s nímž od konce 60. let skládali písničky pro děti, svoji nevážnější a nejslavnější píseň pro dospělé, Holubí dům.
Jaroslav Uhlíř dětem a dospělým
Ten samozřejmě nechybí na prvním z narozeninových alb. které má podtitul Dospělým a dětem. Jsou na něm i mnohé další, de facto dnes zlidovělé perly Uhlířova skladatelského portfolia, jako je Severní vítr, „cimrmanovský“ Elektrický valčík, písničky ze smoljakovsko-svěrákovské „prákoviny“ Trhák, ale i takové, které spojují rodiče a děti, třeba nostalgická Semiška nebo rozverná Kluci, Kluci s klukama.
Jednou z nejmladších písniček je tady Ani k stáru ze svěrákovského filmu Vratné lahve. Její text posloužil Uhlířovi i coby jakési sebeironické vyznání v bookletu alba: „Ani k stáru, ani k stáru, ani k stáru / nemám o životě páru, nemám páru / třebaže jsem dosti sečtělý, sečtělý...“
Jaroslav Uhlíř dospělým a dětem
Druhé album, pro změnu pojmenované Dětem a dospělým, má těžiště v písničkách z filmových pohádek, které napsala dvojice Uhlíř & Svěrák, tedy samozřejmě Ať žijí duchové, Princové jsou na draka, Lotrando a Zubejda nebo Tři bratři. Doplněny jsou „hitovkami“ z Hodiny zpěvu, které dávno zdomácněly u rodinných táboráků, písničky typu Když se zamiluje kůň nebo Barbora píše z tábora.
Ať je ta či ona písnička na kterémkoli albu, ať už v prvním plánu „dětském“ nebo „dospělém“, je to vlastně jedno. Každý, kdo byl aspoň někdy přítomen koncertu Jaroslava Uhlíře nejen před dětmi, ale třeba i před řádně rozjetým publikem rockového festivalu, dobře ví, že Uhlířovy hity jdou zcela napříč generacemi. A jejich spojení na jednu vlnu je právě to, co si čerstvý sedmdesátník může připsat jako největší bod k dobru.
