KOMENTÁŘ: Grammy byly plné zvratů. Navzdory tomu, že dovedly i nudit

  • 4
Překvapivé výsledky, nepřekvapivé výstupy aktivistek a kultivovaný moderátor. Takové byly jubilejní šedesáté ceny Grammy.

Výroční hudební ceny Grammy se letos po patnácti letech místo v Los Angeles předávaly v New Yorku a tvůrci scénáře toho využili do mrtě. Vedle mnoha vystoupení přímo v Madison Square Garden odehráli U2 jednu píseň pod sochou Svobody na hladině řeky Hudson, což bylo působivé. Lehce trapně, protože nazkoušeně, působila návštěva moderátora Jamese Cordena v newyorském metru, kde si spolu se Stingem a Shaggym vyzkoušel jinou podobu svého Carpool Karaoke.

Takže dvě zpívající hvězdy se nechaly okřikovat od cestujících, ať „drží huby“, ale vzhledem k nutné přítomnosti kamery to vyznělo všelijak. Na druhou stranu Corden dokázal pozvednout Melissu Salguero, učitelku ze základky v Bronxu, vskutku z lidu, na úroveň přítomných hvězd a hvězdiček. Salguero si totiž cenu Music Educator Award převzala mimo hlavní ceremoniál, moderátor si k ní však v jeho průběhu přisedl, představil ji a věnoval jí patnáct vteřin slávy před kamerami.

Celkově se Corden držel spíš stranou, k zábavným, byť nikterak originálním okamžikům patřilo zapojení vlastních rodičů do děje.

Favorit odešel s prázdnou

Méně zábavné, ale o to očekávanější byly výstupy aktivistů všech zaměření a barev. Skloňoval se Donald Trump – od vystoupení s úryvky z kritické knihy Fire and Fury, jehož se zúčastnila i Hillary Clintonová, ale zazněly i narážky na „shithole countries“. Samozřejmě nemohla chybět iniciativa Time’s Up, pokračovatelka kauzy MeToo. Zmínila ji zpěvačka Janelle Monáe, když uváděla vystoupení své kolegyně Keshy s tematicky souvisící skladbou Praying. Jenže Monáe se tak trochu vlamovala do otevřených dveří, když prohlásila, že „ženy jsou lidské bytosti“. O tom snad někdo pochyboval?

Součástí notně nastavovaného večera však naštěstí byla i pamětihodná vystoupení. Potěšily vzpomínky na Fatse Domina a Chucka Berryho i pocta obětem lasvegaského masakru v podobě country verze Claptonovy Tears in Heaven. Skvělá byla Tiny Dancer v podání Eltona Johna a Miley Cyrusové a na působivém propojení žánrů stavěli U2 s Kendrickem Lamarem, respektive Sting se Shaggym. V neposlední řadě našince musely potěšit dvě muzikálové pocty, protože jak Bernsteinova West Side Story, tak Weberova Evita jsou u nás dostatečně známé.

No a potom tu bylo samotné vyhlašování cen, které nemohlo dopadnout překvapivěji. S prázdnou odešel favorit Jay-Z, jenž neproměnil jedinou z osmi nominací, i megahit Despacito se třemi propálenými šancemi. Naopak se radoval Bruno Mars, jenž systematicky sesbíral všech šest gramofonků, na něž měl teoretický nárok.

Grammy tak dokázaly, že akademie, jež je udílí, dokáže přinést zajímavý zvrat. Navzdory tomu, že večer jako takový dovedl bohužel i nudit.