Kouř, mlha, ostrá světla se zabodávají do sítnice, uši bombardují precizně seřízené beaty, jedovaté syntezátorové šlehy a poslední zbytky naděje v lepší zítřky zadupávají do země dvojhlasné vokální linky, zařezávající se až do mozku.
Zatímco náhodnému kolemjdoucímu by se mohlo zdát, že apokalypsa už je za dveřmi a chystá se okovanou botou vykopnout futra, fandové tvrdé elektroniky se ocitli v sedmém nebi. Front 242 předvedli vyprodanému Paláci Akropolis znamenitý koncert, který nasytil snad všechny smysly.
Půdu jim zahřáli nedávno z hibernace procitnuvší brněnští Depressive Disorder – předvedli velmi dobré vystoupení. Je dobré vědět, že po návratu jsou ve formě a při síle. Těšme se na jejich další aktivity.
A samozřejmě doufejme, že se s novým materiálem ohlásí i Front 242. Na něčem podle všeho pracují, nicméně na koncertech samozřejmě hrají prim osvědčené kusy, díky nimž si kapela vydobyla status klasiků. Začínalo se First In First Out z památného alba Front By Front, z něhož samozřejmě zazněly i další „povinné“ položky jako Welcome To Paradise nebo freneticky aplaudovaná Im Rhythmus Bleiben.
Tempo se stupňovalo každou další odehranou skladbou, atmosféra byla čím dál divočejší, scéna se halila do mlhy, z níž jen občas vystupovaly obrysy vokalistů Jeana-Luca De Meyera a Richarda JK. Při Body To Body to působilo opravdu démonicky.
Tihle dva jsou mimochodem rození frontmani, jejich typické pódiové vystupování včetně trhaných tanečních pohybů tvoří notnou část kouzla téhle kapely. A samozřejmě typická gestikulace, kterou si s chutí s nimi střihne celý sál.
Zejména v okamžiku, kdy přijde to, co přijít musí. Rozezní se první tóny bez přehánění kultovní skladby Headhunter. Naprosté klasiky, jednoho úhelných kamenů celého žánru, který Front 242 pomáhali definovat. Refrén „one: you lock the target/two: you bait the line/three: you slowly spread the net/and four: you catch the man“ patří k věcem, které se podaří složit jednou za život.
Front 242Palác Akropolis, Praha 11. ledna 2020 |
Totální euforie ale provázela celý koncert, Front 242 mají v repertoáru podobně fungujících hitovek nepřeberně, ale nejde tu jen samozřejmě o ně. Jde o zcela originální zvuk, perfektní pódiovou prezentaci, a jasně definovaný postoj k hudbě. Není divu, že si Belgičané za ta léta vybudovali tak silnou fanouškovskou základnu, že kvůli oběma pražským koncertům přiletěl jeden jejich oddaný milovník až z Ameriky.
