RECENZE: Pod rádoby drsnou slupkou Dymytry se skrývá metal pro děti

Koncertem v hale O2 universum ukončila kapela Dymytry turné k aktuálnímu albu Revolter, za jehož prodeje a oficiální stream skupina obdržela Platinovou desku. Maskovaní muzikanti právě prožívají zenit své kariéry.

Jsou úspěšní, chodí na ně několik generací, rodiny s dětmi, zasloužilí metalisté i holky z korporátů. Jejich muzika je čitelná, chytlavá, snadno přístupná, spotřební. Odvedená na profi úrovni, včetně světel, kouřových i ohňových efektů. Zkrátka je na koncertě co se dívat. Ale je také co poslouchat? Tam už je to výrazně slabší.

Na rovinu přiznám, že mi koncept téhle kapely uniká mezi prsty, a to jsem se ho na jejich vystoupení snažil nějak přečíst a pochopit. První věc, na kterou dojde řeč v souvislosti s Dymytry, jsou masky.

Dejme tomu, i když nejsou první, kdo s tak výrazným prvkem sebeprezentace přišli. Proč ovšam vypadají jako z nějakého postapo filmu, třeba ze Šíleného Maxe, když to nemá žádnou souvislost s jejich hudbou ani s texty? Je to prostě jen hra na efekt.

Pojďme k žánrovému zařazení. Prý psy-core. Má to být něco jako psychedelický hard core nebo něco podobného? Frontman Protheus tuhle škatulku velmi šalamounsky definoval jako styl, kde je vše dovoleno a nemá žádná pravidla. Může být, ale proč tedy potom Dymytry zní tak strašně konformně a usedle? To není žádné „psy“ ani „core“, ale obyčejný venkovský rock, který se hrává na motorkářských srazech a na zábavách. 

Ze všeho nejvíc to připomíná Kabát a samozřejmě Arakain. Zakladatelem Dymytry je totiž kytarista Jiří „Dymo“ Urban, syn kytaristy Arakainu Jiřího Urbana, který kapele předával zmíněnou Platinovou desku za prodej alba Revolter.

Revolter Tour 2019

40 %

Dymytry

O2 universum, Praha

19. prosince 2019

Což je další věc. Název Revolter má zřejmě evokovat jakousi revoltu, ale z projevu Dymytry není jasné, proč, jak a proti čemu by se měli bouřit. Nelze si přece hrát na drsňáka a zpívat texty jako „Volám jméno tvý/do větru v ráhnoví/volám jméno tvý/ve snu hladím tvý vlasy medový“. Vždyť je to jak ze zpěvníku Janka Ledeckého. A to jsme byli celý večer ujišťováni, že posloucháme ten pravý metal a jak je to skvělé, když metalová kapela prodá tolik alb.

Ne, celý tenhle prapodivný tvar jde proti kánonům skutečného metalu. Dymytry jsou podbíziví a jdou vstříc požadavkům masového publika. Hudebně zcela nezajímaví, plytcí, povrchní. Je to jakási hra na tvrdost, póza. Kinder metal. Z obchodního hlediska to asi funguje bezvadně, ale jinak je to celé ztráta času.