Málokdy se poštěstí, aby jediný den musel člověk řešit tři dilemata, za jakou hudbou se vypravit. Poprock, funk nebo metal? Páteční večer nabídl od všeho něco.
Lucie jede šňůru ke svému novému albu EvoLucie, v Liberci nehrála patnáct let a hlad po ní se projevil do posledního místa zaplněnou Home Credit arenou. Na ploše nebylo k hnutí a volné místo na tribuně by nenašel ani Sherlock Holmes. A to se částka za lístky pohybovala – dle místa - kolem tisícovky.
Zazněly osvědčené hity, novinky z aktuální desky. Během koncertu se moc nemluvilo. David Koller jen občas pobídl fanoušky, ať rozsvítí telefony nebo ať zpívají s ním. Tak tomu bylo například během hitu Chci zas v tobě spát, jehož první sloku odzpívali pouze diváci.
Koller si však neodpustil ani politické popíchnutí. „Chceme poslat všechny komouše, StBáky a bachaře do prdele,“ zahlásil zpěvák a spustil Už se nechcem nikdy vracet , tedy začátek písně Oheň.
Kapela se poctivě opírala do nástrojů, známou čtveřici Koller, Kodym, PBCH a Dvořák doplnil na bicí Adam Koller. I jeho otec David sám několikrát usedl k bubnům a doprovodil zbytek kapely.
Na koncertu nechyběly ohně, kouřové efekty nebo při písni Medvídek obligátní konfety. Ač byl plný dům, na ochozech se netvořily fronty na pivo nebo klobásy. Zácpy se však tvořily při příjezdu k hale, i při odjezdu od ní. Kdo zvolil trasu kolem nádraží, uvízl na několik desítek minut. Moudřejší šoféři přijeli od Hanychova, ti nejchytřejší návštěvníci však dorazili po svých nebo městskou hromadnou dopravou.
Třicet let J.A.R.
J.A.R. zahráli v Jablonci nad Nisou.
Ve stejný čas to v zaplněném jabloneckém Eurocentru rozbalili funkoví J.A.R. Jednotka akademického rapu včele s Romanem Holým, Danem Bártou a duem raperů Michaelem Viktoříkem a Otou Klempířem slaví třicet let na scéně. A jede k narozeninám turné.
Do Jablonce proto přivezla průřez svojí dosavadní tvorbou. A poctivé dvě hodiny band hrabal i v zaprášených šuplících. Zazněly totiž i songy z prvních dvou alb Frtka a Mydli to! z časů „před Bártou“. Lidi tudíž pařili na pecky typu Jakýpak vokolky, jdeme balit holky či Studna. Ovšem nechyběly ani hity „novější“. Jsem pohodlný, Superpéro, Maksimig, Bulháři nebo dva roky stará skladba roku dle Akademie populární hudby – Zhublas.
Hlášek bylo letos méně, za to hit střídal hit a bylo moc dobře vidět, že tuhle partu to stále hodně baví. Jak oznámil Ota Klempíř: „Jsou to věci z minulosti, protože z budoucnosti nic hrát neumíme.“ Tahle kapela opět nezklamala, ona to totiž ani nedokáže.
Revoltující Dymytry
V Liberci zaznělo nové album Dymytry s názvem Revolter.
V kulturním domě v Liberci mezitím duní Dymytry. Pražská formace vystupující v hrozivých maskách servíruje dvěma tisícovkám fanoušků svůj nekompromisní metal. Nové album Revolter přehrávají celé, což je důkazem, že slova o „nejlepší desce, kterou jsme vydali“ tentokrát nejsou prázdnými marketingovými řečmi, ale pravdou. Dymytry novému materiálu věří a třebaže je Revolter venku teprve pár týdnů, fanoušci zpívají všechny nové songy s nimi. Největšímu ohlasu se dostává hitům, k nimž kapela pořídila i videoklip: S nadějí, Chernobyl nebo Zůstaň stejná.
Prostředek koncertu je čas na oddech, ten se však netýká bubeníka Miloše Meiera. Talentovaný muzikant, který kromě Dymytry hraje i s Michalem Pavlíčkem a Danielem Landou se opírá do své soupravy a v několikaminutovém sólu vyvolává v lidech otázky, jestli se pod jeho maskou neskrývá spíše umně seřízený stroj, než člověk.
Nové pecky občas střídají osvědčené hity, bez nichž by se koncert neobešel. Zaznívá Jsem nadšenej, Média nebo Ocelová parta, kde kapelu v refrénech doplňují diváci. Z prastarého songu Strážná věž, do níž kapela vtipně vkomponovala úryvek z náboženské písně „Jsem tak zblázněný do tebe, Ježíši!“ se stává vyvrcholení večera. Opravdu už je konec?
Hodina a tři čtvrtě utekla rychle i díky tomu, že Dymytry minimalizovali proslovy mezi písněmi a kromě občasného hecování publika střídá jedna píseň druhou. Žádná vata, žádné zdržování, jen plnokrevná muzika. Pokud si Dymytry udrží stávající formu a zopakují s další deskou svůj úspěch, příště už jim kulturní domy a kluby budou malé.
Jedinou kaňkou na kvalitním večeru tak zůstává chování ochranky, která nenechala fanoušky po koncertě ani dopít pivo koupené do zálohovaných kelímků, zamkla toalety a začala návštěvníky pomalu vytlačovat ven k odchodu do sychravé liberecké noci.
