Frontman Jon Fratelli od skvělého a úspěšného debutu Costello Music ještě vylepšil podobnost svého hlasu s hlasem Johna Lennona (dokonce bych řekl, že začal zpívat trochu přes nos), a tak Here We Stand zní trochu jako Abbey Road, kdyby ho The Beatles nahrávali totálně naplech. K inspiraci liverpoolskou čtyřkou se nakonec The Fratellis přiznávají nejen hudebně, ale i slovy "get back to where you once belong“ v textu Stragglers Moon.
Jen málo věcí vybočuje. Singl Mistress Mabel a malátná Baby Doll, kde pořád najdeme stopy Costello Music a pak piánem namaštěná A Heady Tale, která - zabte mě – zní jako Robbie Williams na Life Thru a Lens. Což je ovšem trochu nefér, pokud jste The Fratellis měli rádi hlavně kvůli palbám jako Flathead nebo Country Boys & City Girl, které prostě došly. Ale i když to nejspíš dokazuje, že The Fratellis jsou víc než cokoliv jiného především špičkový revival, furt v sobě mají víc života než příbuzní australští Jet, kteří veškerý střelný prach spálili s debutem Get Born a dvojku Shine On nahráli v úsporném režimu.
Here We Stand je pořád album, které, až se budete na sluníčku ožírat s kamarády, si s chutí a z plna hrdla sborově odhulákáte od začátku do konce. Což taky není k zahození.
The Fratellis - Here We Stand
Universal
Nej skladby: A Heady Tale, Mistress Mabel, Look Out Sunshine!
Hodnocení Filter: 70%
