Je to velmi výstižné hodnocení – Dotyk je album křehké, snivé, ovšem emocionálně velmi bohaté. Jen je potřeba do jeho světa proniknout. Český posluchač může mít cestu k němu trochu ztíženou tím, že deska je kompletně nazpívaná v polštině. Její měkkost a zpěvnost se však k hudbě perfektně hodí. Texty si až na dvě výjimky napsala sama Barová a v jejích ústech lahodná řeč zurčí a klokotá, ale i konejší a utěšuje. V písni Cisza se slova se odrážejí od hudby, jako kdyby ji vlastně vůbec nepotřebovala.
Dorota Barová, sama znamenitá hráčka, se na Dotyku opírá o další vynikající muzikanty. Společně s ní album nahrál kytarista Miroslav Chyška (spolupracovník Dana Bárty, člen kapely J.A.R.) a baskytarista Miloš Klápště, mimo jiné známý z formace Tryptych, jejíž nedávno vydané album Trypotheque lze všem jazzovým labužníkům vřele doporučit.
Trio dělá vše proto, aby všechny písničky dotáhlo do bodu, kdy mají jasně daný tvar a přitom svobodně dýchají. Je v nich jazzová hravost, folková sdílnost, ale i rockový nápřah, viz znamenitou Wiem s krásně strukturovanou pěveckou linkou a důrazným, zemitým rytmem.
Dotyk se nejlépe vnímá a vstřebává v naprostém klidu. Jak nespěchá hudba, neměl by při jejím poslechu spěchat ani posluchač. Nejde o to, že by se k srdcím písniček musel probíjet skrze neprostupnou džungli. Od toho jsou tu jiní, Dorota Barová chce, abychom její písničky správně pochopili a naladili se na jejich často prchavé kouzlo.
DotykDorota Barová |
Občas záměrně nechá konec skladby nedořečený, jako by zůstal viset ve vzduchu. Týká se to například titulního Dotyku. Jako kdyby tím dávala najevo, že máme při poslechu spolupracovat, nespoléhat se na to, že nám vše přistane na stříbrném podnosu hned u úst. K těm nejvybranějším chutím je třeba se nejprve projíst, respektive proposlouchat.
