Osmašedesátiletý zpěvák novým albem Muž, který nikdy nebyl IN navázal na předchozí výtečné desky Hejno padlých andělů, Zvláštní věc a Pouhý známý, ovšem radikálně změnil zvuk.
Producent Luboš Malina s Druhou trávou Pavla Bobka obklopil subtilně akustickým countryovým soundem. To, co v minulosti studiový orchestr Miloše Nopa vystřihl jedním tahem, Malina nad měkkou swingující rytmikou zdobí steel kytarou, klarinetem, irskými píšťalami, houslemi, dixielandovým šramlem nebo foukací harmonikou, na kterou nehraje nikdo jiný než legenda Charlie McCoy, který si také zazpíval.
Ač zvonivých kudrlin muzikantských perfekcionistů je na albu nadbytek, vše spojuje Bobkův nadhled, lehký sentiment a civilní hlas s technikou připomínající Willieho Nelsona – stejně jako on protahuje fráze jako na gumě, nespěchá a nedramatizuje.
Skvělou formu dokazuje hlavně v hladinách nižších tónů milovníka v letech a barového vypravěče, jemuž se vyplácí věřit, ovšem s neokázalým komediantstvím prodá i "honky tonky" legrácku To za mě říká whiskey, já ne.
Bobek s textaři Zdeňkem Rytířem, Vladimírem Poštulkou, Mirkem Černým i Robertem Křesťanem tentokrát nesáhl po Cohenovi či Nicku Caveovi, ale vybíral z historického repertoáru Dona McLeana, Hanka Williamse, Rogera Millera či stařičkých The Lovin’ Spoonful (Horký léto v City), ovšem dvě nejsilnější písně alba jsou české.
Písmeno N, hořkou, příjemně unavenou reminiscenci na slavnou Grossmannovu Dívku N, dodal Petr Spálený a titulní píseň s Rytířovým textem svému příteli věnoval těsně před svou smrtí Karel Zich.
V ní se Pavel Bobek nad jižanskou boogie kytarou elegantně svěřuje, kdože to vlastně není in a že "ctí krásu zralých žen, ten sinátrovský gentleman". Jím zůstává ve všech dvanácti písních, v galantním duetu s Marií Rottrovou (Znáš mě nejlíp) či v irské baladě s Katkou Garcíou (Mé září).
Návrat textaře silných i slabých chvil Zdeňka Rytíře k Bobkovi doslova požehnal české převody Millerova hitu Husbands and Wives (V očích mužů a žen) či Williamsovy You Win Again (Zas vyhráváš), v rozporu s tím však bije do uší odbytý převod Summer In The City a příšerný slogan "jak politici v parlamentu jen utrácíme čas" z americké odpichovky Mluv jen o nás (Let’s Talk About Us). Ta zůstala ve stínu verze Vana Morrisona a Lindy Gail Lewisové.
Nic nebude zítra starší než to, co včera bylo in. Ironický úšklebek amerikanofila a zralého gentlemana, který má vkus a styl, tím ještě víc získává na hodnotě.
