Má to samozřejmě jistá omezení. Neslyšící zde můžou různými způsoby vnímat vibrace, které hudba vydává. To člověk s fungujícím sluchem taky, ale k dokonalé simulaci právě poslech skutečné muziky přebývá. Ten dojem tedy lze navodit jen částečně.
Před zónou stojí velká konstrukce, kde vibruje podlaha a obří koule na ní. Slyšící by asi mohl simulovat hendikep tak, že by si zalil uši voskem, mnozí to zkouší aspoň tím způsobem, že na kouli místo dlaní přikládají lokty a zacpávají si uši. „Pro lidi jsou samozřejmě hudební festival a organizace pro neslyšící nespojitelné záležitosti, proto to přitahuje pozornost. A i proto tu zónu zpřístupňujeme všem návštěvníkům,“ vysvětluje Pavla Císařová z Mastercard.
Druhá vibrační podlaha je uprostřed stánku, kde si zájemci mohou obléct i speciální „batohy“ přenášející frekvence do jejich těla. „A hudba je pomocí vizuálních efektů přenášená na obrazovku před nimi, je to vlastně klasický hudební ekvalizér,“ říká Císařová.
K tomu, aby se do zdejší zóny od zvukařů přenášely vybrané frekvence, samozřejmě musel svolit nejen festival, ale hlavně managementy všech na hlavní stage vystupujících hudebníků.
„Nejdřív jsme oslovili Florence + the Machine. Ta nám dala souhlas. A ostatní už potom neváhali,“ líčí Císařová šalamounskou strategii.
V Sensory Labu se kloubí dva aspekty – snaha festivalu fungovat bez bariér a heslo Mastercard „zážitky k nezaplacení“. „Snažíme se lidem zprostředkovat něco, co ještě nikdy nezažili,“ dodává Císařová.
A zjevně to funguje. I když jak pokročí doba, mnozí si na podlahu pod vibrující kouli prostě sednou s jídlem. A koncert tak vychutnávají zadkem. Proč ne.
