S galakoncerty 1. ledna začala Česká filharmonie relativně nedávno, takže tradice teprve vzniká. Payare před časem dirigoval jeden z koncertů cyklu O neboli Objevy, který českému publiku představuje nastupující generaci světových dirigentů. A protože mezi ním a orchestrem přeskočila jiskra, dostal pozvání, aby řídil letošní Novoroční koncert. Payare prošel proslulým vzdělávacím systémem El Sistema, jenž pomáhá dětem a mládeži z nemajetných vrstev najít životní téma. U jeho zakladatele José Antonia Abreua také studoval dirigování. Než se chopil taktovky, byl Payare nejprve hornistou v dnes již světoznámém Mládežnickém symfonickém orchestru Simona Bolívara.
Výčet jeho angažmá i plánovaných debutů začíná být pozoruhodný, a tak nabídka, aby řídil Novoroční koncert České filharmonie, byl dobrý tah. Výsledek rozhodně stál za poslech. Program, jenž Payare sestavil převážně z prskavek symfonického repertoáru, stavěl na brilanci. Navíc poskytl v obou částech sólové příležitosti domácím interpretům.
Skladba Nikolaje-Rimského Korsakova Ruské Velikonoce možná na Nový rok předbíhá čas, ale její podstatou je právě oslnivost instrumentace a orchestrálních barev, a jako úvod koncertu se určitě hodila. V Koncertu pro klavír a orchestr Edvarda Griega se představil pianista Ivo Kahánek, který hrál s patřičnou, ne však okázalou virtuozitou, s citem a výrazovou hloubkou.
V druhé části večera dostal šanci koncertní mistr Jiří Vodička, který nejprve zahrál Introdukci a rondo capriccioso od Camilla Saint-Saënse a poté slavnou fantazii na Bizetovu Carmen od Pabla de Sarasate. Také jeho výkon byl technicky bezvadný a muzikantsky přesvědčivý. Večer vyvrcholil Ravelovým Bolerem. Spolupráci orchestru a dirigenta si šlo užívat celý večer a nejvíc právě na této notoricky známé skladbě. Payare působí jako puntičkář, pečlivě tvarující každý takt, ale je zjevně nadán i schopností probouzet a předávat emoce, takže výsledek není nijak strohý. A orchestr to očividně vycítil, takže Bolero nebylo jen stereotypní přehlídkou jednotlivých nástrojů, ale vyznělo krásně lehce a uvolněně, prostě jako velkolepá oslnivá skladba. Třešničkou na dortu byl přídavek v latinskoamerickém rytmu.
Loňský rok přinesl České filharmonii těžké chvíle, když ztratila šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka. Nicméně život musí jít dál a Novoroční koncert dokázal, že se tak děje.
