Přitom Évora měla posilu ve Věře Bílé s kapelou Kale, která nažhavila sál svým rtuťovitým, tanečně neklidným romským popem.
Ze všech tří zpěvaček dávala Cesária Évora nejméně najevo emoce.
Zatímco Omara Portuondo povzbuzovala sál gesty i voláním, bosá Évora stála skoro jako socha. Zato její hlas, jakkoli zněl v pomalejších skladbách nevzrušeně a nemajestátně, zasahoval centra pocitů, rozpaloval člověka vevnitř.
V přesně frázovaných tónech Cesárie Évory se mísila jakási ležérnost, melancholie i touha, každopádně člověku bylo při jejím zpěvu dobře.
Přispívala k tomu sedmičlenná skupina, která se podobně jako kubánští hudebníci houpala na měkkých poduškách rytmů. Byl to hlas i hudba od moře, které hřejí samy o sobě.
