Ukázky 10 písní najdete v audiogalerii.
Čtyrčlenný band je naživo vynikající. Nedávno to dokázal v roli předskokana americké hvězdy Kelis v pražské Sportovní hale, kterou převálcoval. Studiový výsledek, na němž se rapuje o teroristech, kouření marihuany, nekonečných mejdanech, je o poznání rozpačitější.
Rapper NI, vlastním jménem Eric Cherryhill, se před lety do Prahy dostal se skupinou Living Colour. Zalíbilo se mu tady a usadil se na Žižkově. Podařilo se mu kolem sebe shromáždit několik opravdu vynikajících muzikantů. Měl štěstí především na klavíristu Lorena Cobela.
Album, které vzniklo za dva týdny, se dělí na dvě části. Však ho také NI nahrál se dvěmi různými skupinami. Na jaře, po vydání singlu No Surrender se rozhodl změnit dosavadní složení kapely, zůstal jen klavírista Cobel. V té době už měl ovšem nahraných několik skladeb, které na desce najdeme v druhé části.
Hlavní prim v sedmnácti skladbách hrají rap a silná klavírní linka. V Česku už se stalo zvykem, že většina hiphopových počinů je opřená o jazzové základy, v aranžích nechybí ani tady saxofon a basová kytara. NI pochází z newyorského Bronxu, má k jazzu a soulu o to blíž.
První část, nahraná v nové sestavě, je trochu nevyvážená, křečovitá, hodně se opírá o silné klavírní party, což bohužel nestačí. Druhá už je o poznání hravější.
Po poněkud rozpačitém intru, kde se posluchač, je-li dostatečně zdatný v angličtině, dozví, kdo a co to vlastně Cherry Hill je, se deska příjemně rozjede skladbou Freestyle. Pak tempo zvolní.
Nakopne až naléhavá a hitová Gangsta, evokující Eminema - díky NIově skvělému projevu. Zajímavá je písnička Streets s hostujícími The Regime, jinak NIovou druhou kapelou.
To pravé ořechové přijde v druhé polovině desky. Především písničkou Terrorist Shit dokazují, jak si NI a Cobel vyhovují - jednoznačně nejpovedenější věc z celého alba.
Hitový potenciál má i zmiňovaný No Surrender a Freak Like That, podle tracklistu první a poslední ze čtyř bonusových přídavků (ve skutečnosti je jich pět).
Naživo hraný hiphop je v Česku ojedinělý (nepočítáme-li Bow Wave). Podobnou nálepku si zaslouží i album For The Love Of The Art. Zůstává jediný stín - paradoxně nejlepší část desky Cherry Hill natočili ve staré sestavě.
Cherry Hill - For The Love Of The Art
BBRekordy/Cherry Hill, délka CD 67:39
Tři pecky: Terrorist Shit, No Surrender, Gangsta
Hodnocení iDNES: 
