RECENZE: Bez kytary a beze slova. Zato úsměvy Bob Dylan nešetřil

  7:58aktualizováno  7:58
Všech folkařů král u nás takřka pravidelně střídá povedené a unavené koncerty. Byla-li poslední bardova pražská návštěva nejnudnější z jeho českých, v neděli se Brno na Bobu Dylanovi bavilo možná nejkrálovštěji – tedy pokud tři tisíce šťastných, kteří včas koupili vstupenky, věděli, na koho se jde.

Bob Dylan na svých vystoupení už leta zakazuje fotit. Snímek pochází z koncertu v pražském Kongresovém centru v roce 1995. | foto: Jiří TurekMF DNES

Playlist lemovaný z obou stran dvěma klasikami (Don’t Think Twice, It’s All Right a Highway 61 Revisited na začátku a Blowin’ in the Wind a Ballad of a Thin Man na konci) nabídl v jádru převážně středně známé a často novější songy navlečené do aranžérských hacafraků, v nichž by nikdo nepoznal ani Boba Dylana, kdyby se projížděl po Brně na kole (jak to údajně dělal před lety v Bratislavě). Zdálky to vonělo po americké country s trochou blues za límcem, táhlé tóny steel kytary jako by s dalšími dvěma pletly svetry pro bubeníka a basistu, kteří je umějí nosit s nedbalou elegancí. Pět hráčů dýchajících jako jeden vkusný muž… o co svérázněji místy pan Zimmermann kloval do klavíru, o to ukázněněji a přitom ne nudně hráli.

Fotogalerie

Pomineme-li bezchybné ozvučení a brilantní doprovodné muzikanty, bude se na tento jarní večer vzpomínat především jako na mistrem nejlépe odzpívaný. Pamětník skřehotavých výkonů minulých zaplesal hned zkraje – světa div, Dylanovi místy rozuměl i podprůměrný angličtinář, výjimkou nebyly protahované samohlásky, celé vystoupení provázela až nezvyklá intonační jistota a procítěnost. A to zejména v momentech, kdy se zpěvák po vzoru svých nejnovějších nahrávek klaněl modlám, především Franku Sinatrovi, aneb tři jednoznačné vrcholy koncertu.

Kudrnáč v klobouku nakráčel do prostoru mezi dvěma mikrofonními stojany, kde jeden sloužil jako podpěra protagonisty a druhý pro mikrofon k ústům, nejistě popošel sem, tam, sem a zas tam, jako by se do poslední chvíle rozhodoval, na který že… nebo snad tančil. Pak kovbojsky rozkročil nohy a zazpíval nejlíp, jak kdy černý havran zpíval.

Další pamětihodností pak bude bezesporu mistrova jihomoravská „hra“ na koncertní křídlo – letos nejen že nepověsil na krk kytaru, ale i harmoniky zůstaly v kufříku. Všechnu svou instrumentální radost vtělil nositel Nobelovy ceny za literaturu do veselého poskakování mezi černými a bílými klapkami. Učitel harmonie by pravděpodobně za tyto experimenty sázel nedostatečné, chvílemi se až zdálo, že chce snad hvězda večera rušivými půltóny uctít boha brněnské alternativy… a zároveň se evidentně pobavit.

Never Ending Tour

Autor:

Místo konání: Hala Vodova, Brno

15. dubna 2018

Hodnocení­: 75 %

V Desolation Row zopakoval stejnou „chybu“ asi dvacetkrát a pokaždé se škodolibě zazubil. Kdo kýval hlavou pohoršeně místo radostně, ať příště na Boba nechodí. (Anebo ať dorazí až po vystoupení, kdy venku před halami hrává mladík, který jako by z oka i ucha vypadlý mladému Dylanovi; zdalipak ho tajně nezaměstnává sám mistr?)

Bard jako obvykle šetřil slovy až tak, že nepadlo jediné. Nejslavnější píseň večera Blowin’ in the Wind se servírovala pokoutně jako valčík s houslemi a kolovrátkovou vyhrávkou bezpečně potírající hrozící patos či snad dojetí. Následovat musí konstatování, které by mohlo být refrénem tohoto textu – „to je prostě Bob Dylan“. Anebo jeho slovy „the answer, my friend, is blowing in the wind“.

Epilogem pak budiž dvojitá pochvala pořadatelským agenturám Live Nation a Glanc za zvolenou volbu prostoru, byť to bylo z nouze kvůli kolizi s play off extraligy. Menší hala Vodova na okraji města charakteru koncertu slušela. A též za nezvykle nekonfliktní přístup k publiku, kdy všudypřítomní pánové ve fracích hlídali dodržování jediného pravidla – Dylan by byl snad raději zastřelen než vyfocen. Nestalo se naštěstí ani jedno z toho.

Autor:

Nejčtenější

Přetočte poslední řadu Hry o trůny, žádají v petici statisíce fanoušků

Záběr z předposledního dílu seriálu Hra o trůny

Více než sedm set tisíc lidí z celého světa už podepsalo petici, která žádá producenty seriálu Hra o trůny, aby právě...

GLOSA: Leoš Mareš na koncert v O2 areně přivedl i Freddieho Mercuryho

Leoš Mareš 16. května 2019 v pražské O2 areně

Po roce je Leoš Mareš opět v O2 areně. Ve čtvrtek v Praze absolvoval první ze série tří koncertů. Měl vyprodáno a...

Eurovizi vyhrál favorizovaný Nizozemec, Lake Malawi skončili jedenáctí

Duncan Laurence z Nizozemska ve finále Eurovize 2019.

Příští ročník Eurovize se díky vítězství Duncana Laurence bude konat v Nizozemsku. Česká kapela Lake Malawi si vedla...

Čeští Lake Malawi jdou do finále Eurovize, o vítězství se utkají v sobotu

Albert Černý z Lake Malawi 14. května 2019 v semifinále Eurovize. Kapela si zde...

Do sobotního finále Eurovize postoupily obě favorizované zpěvačky reprezentující Řecko a Kypr, dále zástupci Běloruska...

Poslední smích, slzy i nostalgie. Skončila Teorie velkého třesku

Promo k deváté řadě seriálu Teorie velkého třesku

Po dvanácti letech zmizela parta teoretických fyziků a jejich praktických partnerek z komediálního seriálu Teorie...

Další z rubriky

RECENZE: Provokace s lágry. Rammstein se po deseti letech vrací v plné síle

Rammstein (Eden, Praha, 28. května 2017)

Pro věrné fanoušky kapely Rammstein byl uplynulý pátek velkým svátkem. Němečtí rockeři vydali po deseti letech novou...

V Poděbradech Forman rošťačil s Havlem. Teď tu zazní Amadeus s orchestrem

Z Formanova fillmu Amadeus: Tom Hulce jako Mozart.

Hlavním tahákem festivalu Soundtrack Poděbrady zaměřeného na filmovou hudbu bude projekce oscarového snímku Amadeus s...

GLOSÁŘ: Nejlepší orchestr světa? Ten z Říma, od svaté Cecilie

Dirigent Antonio Pappano a Orchestra dell’Accademia di Santa Cecilia na...

Pražské jaro má sice ještě větší část před sebou, ale dva koncerty z tohoto týdne jsou již jasným vrcholem: vystoupení...

Najdete na iDNES.cz