Za pochvalu stojí zvuk Petra Kratochvíla, který zvládal i rychlé střídání rockových formací s trampskými sbory.
V karlovarském regionu jako by akustický folk neexistoval. Snad by sem zapadly jedině domácí Potíže, už podruhé zřetelně nejlepší formace večírku. I když tuhle sestavu vynikající lehkostí, muzikálností, výbornými texty a navíc jakousi hudební “moudrostí”, je nesnadné do nějakého chlívečku cpát.
Mladý domácí bluegrassový Monolog byl loni začínajícím, letos už se prohryzal o značný kus cesty kupředu. To chodovské Bodlo je zkušená formace s vlastním bluegrassovým názorem. Jejich jistotu a spolehlivost nepochroumala ani nepřítomnost nemocného dobristy.
Kraslický Švorc potvrdil kvalitu, s níž loni odjížděl do Náměšti, letos nebyly jeho písně takovým útokem na bránice. A v trampském zpívání se mu objevila silná konkurence, vlastně už legenda – chebští Strejdové. A v jejich středu ještě větší legenda: Kaktus ze skupiny Rychtáři, slavné kapely z počátku sedmdesátých let minulého století.
Však také mají Strejdové podstatnou část repertoáru z písniček “rychtářského” Břeti Huleše a pamětník se nemohl ubránit dojetí. A další už skoro legenda, která si našla cestu k Zahradě – Trepka z Nejdku. Její vokální projev je jistý a vynalézavý, prostě nejlepší.
Na druhé straně spektra stály dvě bezchybné folkorockové formace. Nová tvář z Tachova a rotavská Ulice. Z obou vyzařuje hudební zkušenost i vášeň a obě ostatně už Zahradou prošly. K nim se přidala mladá také rotavská kapela Rosa s výbornou zpěvačkou Radkou Poduškovou a bubenickou osobností Pavlem Valdmanem.
