Začínal dokumenty, pak natočil hraný film Fierrovi synové a v půli 70. let odešel do pařížského exilu. Po návratu do vlasti vytvořil další slavný snímek Jih, který mu v roce 1988 vynesl na festivalu v Cannes cenu za nejlepší režii.
V další dekádě však Solanas vyměnil kameru za politiku, v letech 1993-97 byl poslancem argentinského parlamentu. Poté se vrátil k filmu a v Berlíně uvedl svůj nový dokument Historie drancování - Sociální genocida, jenž popisuje ekonomickou krizi Argentiny.
"Můj film je příspěvkem k diskusi o pouti jihoamerických zemí do světového společenství a o nelidské stránce globalizace. Zároveň chce dokázat, že existují i jiné cesty," prohlásil sedmašedesátiletý tvůrce na berlínském ceremoniálu.
