Na festival se letos přihlásilo 1 600 filmů, z nichž jste nakonec vybrali 101 dokumentů z více než třiceti zemí. Na jaká témata jste letos kladli největší důraz? Na co se divák může těšit?
Letošní program je opravdu pestrý. Už tradičně jsme se pokusili přiblížit situaci v krizových oblastech světa. V tomto ročníku jsme se zaměřili na Írán. Na jeho vnitropolitickou situaci bychom rádi upozornili, a věnujeme mu proto celou tematickou sekci. Nezapomněli jsme ani na další oblasti, jako je Tibet, Afghánistán, nebo Latinskou Ameriku. Mezi významná témata, jimž se letošní dokumenty věnují, patří také nebezpečí šíření neonacistických idejí v Evropě, výzvy související s ekologií či tematika ženských práv. Vedle tematické relevance jsme pak, podobně jako v minulých ročnících, kladli důraz na filmařskou úroveň vybraných dokumentárních snímků. Bez obav mohu říci, že jsme publiku připravili kolekci skvělých filmů.
Bude letošní ročník Jednoho světa v něčem odlišný od těch předchozích?
Hlavní novinka je spojena s podobou a sloganem letošního vizuálu, kterým chceme upozornit na náš nový program. Ten komukoliv umožní aktivně se zapojit do šíření dokumentárních filmů Jednoho světa. Z nabídky osmnácti speciálně označených snímků, pro které lidé budou hlasovat na našich internetových stránkách, vybereme tři tituly s nejvíce hlasy. K nim zajistíme distribuční práva. Tyto filmy pak mohou zájemci promítat v oblíbené kavárně, klubu, škole nebo třeba doma v obýváku. Jediná podmínka je, že se nebude vybírat vstupné.
Na jakých dalších místech kromě kinosálů bude možné vidět filmy?
Každý rok se snažíme filmy z našeho programu dostat i k divákům, kteří se na festival nedostanou. Proto také letos nebude chybět sekce Jeden svět on-line. Zájemci mohou vidět vybrané dokumenty na stránkách České televize. V letošním roce budou moci diváci také navštívit projekce filmů z našeho programu v rámci akcí Jeden svět – Do It Yourself, které pořádají většinou lidé, kteří nám v minulých letech s festivalem dobrovolně pomáhali. Skrze projekce v jejich oblíbených klubech či na vysokých školách se tito noví "promítači" pokusí oslovit lidi ze svého okolí a zaujmout je filmy s lidskoprávními tématy.
Na festivalu každoročně přivítáte desítky zahraničních hostů. Na které z nich se nejvíce těšíš ty?
My jsme letos především moc rádi, že můžeme do Prahy pozvat řadu dokumentaristů, kteří budou divákům k dispozici na debaty po projekcích svých filmů. Přijede například režisérka Tamara Miloševič se svým nejnovějším snímkem Všude dobře, doma nejhůř. Dokument se odehrává v bosenské Srebrenici čtrnáct let po spáchání známého masakru, při němž bylo srbskými jednotkami povražděno přes osm tisíc bosenských Muslimů. Její svižně natočený snímek se skvělou hudbou Ilji Coriče vyvolává otázky, jakým způsobem se může město plné znesvářených obyvatel vyrovnat se svou temnou minulostí. Hodně se také těším na setkání s renomovaným britským dokumentaristou Markem Isaacsem, který na festivalu uvede snímek Londýňané. V hlavní porotě pak zasedne například dánský dokumentarista Anders Ostergaard, jehož unikátní snímek Barmský VJ o šafránové revoluci v jednom z nejrepresivnějších politických systémů světa získal řadu ocenění na světových festivalech.
Letos je dokonce nominován na Oscara. Který film byste vy osobně doporučila?
Mně se moc líbil velmi silný dokument Odpustit a zapomenout, který se vrací k etnickým střetům Hutuů a Tutsiů, během nichž přišlo ve Rwandě o život na osm set tisíc lidí. Jeho hlavním tématem je otázka, jak se lze vypořádat s prožitou genocidou, která člověka krutě připravila o jeho nejbližší. Tím spíš v případě, že vrahy byli vlastní sousedé. Vřele bych doporučila také snímek Ženy v éteru, jehož hlavní postavou je pětadvacetiletá Afghánka Humaira, která založila v roce 2003 lokální nezávislé Rádio Sahar. Hodně zajímavý je také dokument Videokracie o Berlusconim ovládané italské televizi, který ukazuje jak mohou média napomáhat politické propagandě a profitu několika vyvolených.
