Sedmadvacetiletý Johnny uteče z Manchesteru a přijíždí do Londýna za svou bývalou přítelkyní Louisou. U ní a její vykouřené spolubydlící Sophie však dlouho nezůstane a vyráží do londýnských ulic. Obě dívky jsou stejně jako Johnny osamělé, bezprizorní a necítí se šťastně. Každý však z jiných důvodů, zatímco Louisa žije apaticky rezignovaný život sekretářky a Sophie se jenom povaluje, kouří marihuanu a beznadějně čeká na opravdovou lásku, Johnny žije v přesvědčení, že svět neomylně spěje k záhubě, takže už s tím stejně nemá smysl cokoliv dělat. Svou rozladěnost a nespokojenost maskuje cynickými hláškami a stále upevňuje svoji víru v zánik lidské civilizace důkazy o naplnění dávných biblických i Nostradamových proroctví .
Nutno ale přiznat, že rozhodně mají svou určitou váhu. Zatroubil třetí anděl, a zřítila se z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se změnila v pelyněk a mnoho lidí umřelo z těch vod. Černobyl znamená rusky pelyněk, toto proroctví z Janova zjevení se tedy už naplnilo, stejně jako další, které praví, ...a nutí všechny, malé i velké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jméno, a je to číslo šest set šedesát šest. Dnes je již podstatě veškeré zboží vybaveno čárovým kódem a každý tento kód má na začátku, uprostřed a nakonci dvě tenké čáry, což je zástupný symbol za číslici šest. Konec světa je blízko.
Johnny se setkává v londýnských ulicích s nejrůznějšími lidmi, všichni však mají jedno společné, jsou sami a unaveni vlastní existencí. Johnny nenachází nic, co by ho úplně uspokojilo, nic, co by ho přinutilo někde zůstat, a tak pokračuje svou pouť odnikud nikam a rozšiřuje své přesvědčení o zkaženosti světa. Je v něm cosi démonického. Nikomu neudělá nic dobrého, přirovnává se k velkým prorokům, káže proti moderní civilizaci, ale vůbec nic proti ní nepodnikne," charakterizuje David Thewlis svou postavu.
Nahý je velmi temným a sugestivním filmem, rozhodně však není žádnou apokalyptickou vizí, jen upozorňuje, že nemá smysl malovat si budoucnost nějak růžově, že bude hůř... S obsahem filmu skvěle koresponduje i jeho forma. Nahý je promítán na nebělených kopiích, má tedy zcela jiné barvy, temné je i prostředí, kde se film odehrává, zastrčené tmavé londýnské uličky, staré tunely podzemní dráhy. Není to odpočinkový film, jeho výmluvnost je tak silná, že vám bude běhat mráz po zádech, ale musíte ho vidět.
