Tedy stejně jako celý film v režii Jima Jarmusche a jako řidič místního autobusu v podání Adama Drivera. Třicátník Paterson vede po boku milované i milující manželky navenek nevzrušivý život, který se skládá z malých každodenních rituálů.
Ráno od ní dostane svačinu a jde do práce, za volantem poslouchá útržky hovorů, zapisuje si nápady na příští básně a těší se na svou činorodou ženu, která ho věčně překvapuje bláznivými plány.
Hýčkají spolu anglického buldočka, kterého Paterson chodí večer co večer vyvenčit. Pokaždé se cestou staví na jedno spořádané pivo se stálými hosty v místním baru, kde nástěnka se zašlými portréty hrdě hlásá, který slavný obličej kdy prosvištěl ospalým hnízdem.
A tak vyrovnané dny ubíhají, nic se nikdy nestane, a přece se tady dějí nejdůležitější věci v lidském životě.
Zkrátka Paterson zosobňuje vzácnou relikvii, film tak nestydatě pozitivní a přitom tak nenuceně šťastný, že si jej člověk vychutnává s připitoměle blaženým úsměvem, o kterém sám ani neví.
