Vznikl v roce 1993, rok před písničkářovou smrtí, k jehož poctě pak režisér z nepoužitých záběrů sestřihal ještě vzpomínkový medailon Bratříčku, zavřel jsi vrátka.
Spíše než portrétní dokument představuje projekt Karel Kryl – Kdo jsem sólový recitál, v němž titulní aktér odpovídá na klíčové otázky lidské existence převážně vlastními písněmi.
„Kdo jsem? Jen bezvýznamný, zatrpklý pária,“ zpívá tu s prosbou „nehažte kamení na mou tvář“. Také recituje ze své tvorby a přidává úvahy, třeba že písnička, která ztratí svého autora a zlidoví, znamená „dar od šéfa“ tam nahoře.
Nebo se přiznává, že kdykoli mu novináři položí otázku, co si myslí o vládě, vzdává se sám slova a předá je někomu z moudrých. Načež cituje věčně platného Konfucia.
„Jak mohou lidé zbabělí a nečestní sloužiti knížeti? Takoví se třesou strachem, zda budou schopni úřad vykonávat. Ve chvíli, kdy úřad dostanou, třesou se strachy, aby o něj nepřišli. A jakmile se o svůj úřad třesou strachy, pak neexistuje nic, čeho by nebyli schopni, aby si úřad udrželi.“
