RECENZE: Půjčil jí peníze, dluh splácí Bratříčkem. Kryl se prý uvztekal

Písničkář Karel Kryl kdysi půjčil Krystyně Krauzeové peníze na studium. Nyní polská režisérka splácí dluh dokumentem Bratříček Karel, který vstupuje do našich kin.

Polsko je nejveselejší barák v socialistickém lágru. Výrok, jenž se tu připomene, ve zkratce vystihuje, čím se Bratříček Karel liší od tuzemských snímků věnovaných Krylovi. Ne že by sděloval zcela nečekaná, či dokonce převratná fakta, hledí však na autora zlidovělých protestsongů jinýma očima.

Jednak očima polskýma, jednak osobníma, neboť režisérka Krystyna Krauzeová svůj filmový portrét opatřila vlastním komentářem, v jehož úvodu vzpomíná, jak jí ještě coby studentce poskytl Kryl půjčku na dokončení semestru s dovětkem, že mu dluh splatí, až začne vydělávat. Nestihla to už, Kryl zemřel v roce 1994, rok předtím, než absolvovala dramaturgii na pražské DAMU, ke které posléze přidala ještě dokumentaristiku na FAMU. Snímek Bratříček Karel tedy Krauzeová označuje za způsob, jak mu oplatit někdejší vstřícnost. A vstřícná ke svému hrdinovi skutečně je, od prvního setkání s jeho jménem ve vysílání Svobodné Evropy až k pátrání po příčinách jeho náhlé smrti, jež jeden z Krylových přítel shrnuje slovy „prostě se uvztekal“.

První byli Poláci

Dětství a dospívání budoucího básníka s kytarou popisuje Krylův bratr. Líčí, že od chvíle, kdy jim režim zničil rodinnou tiskárnu, rostl v jeho sourozenci cit pro jakoukoli nespravedlnost. Mozaika zmiňuje Krylovy toulky po Sudetech, vzpomínku, jak mladík odchovaný básníky a v křesťanské víře nahrával „ticho v kostelích“, jeho armádní léta s charakteristikou „nejhorší voják Varšavské smlouvy“ či unikátní záznamy z prvních vystoupení.

Hlavním zdrojem svědectví o Krylově vnímání světa jsou však jeho dopisy Miroslavu Kováříkovi, které adresát zasvěceně interpretuje – třeba jaro 1968 zdánlivě plné nadějí, kdy už byl zhnusen přeběhlíky.

Se srpnovou invazí konečně přijde ke slovu méně známá polská stopa. Agnieszka Hollandová popisuje, jak Kryl přišel zazpívat na stávkující FAMU, už tam zůstal a nahrávka putovala do Polska. Zazní tu také, že vůbec první film o Krylovi natáčeli právě Poláci, jenže sotva ho dokončili, nastoupil Gustáv Husák a spadla opona.

Bratříček Karel

60 %

Česko / Polsko, 2016, 79 min

Režie: Krystyna Krauze

Scénář: Krystyna Krauze

Hrají: Jiří Černý, Agnieszka Hollandová, Jaroslav Hutka, Karel Jadrný

Kinobox: 84 %

IMDb: 7.2

Kryl ve filmu zpívá česky i polsky, promlouvá z poprvé zveřejněných archivů Rádia Svobodná Evropa. Zmiňuje se tu výjimečný stav v Polsku spojovaný se vznikem jeho písně Ve jménu humanity či Krylova popularita v Polsku 80. let díky samizdatové kazetě písničkářky Antoniny Krzysztoňové. A samozřejmě nemůže chybět legendární setkání emigrantů s krajany na koncertu v polské Vratislavi krátce před 17.listopadem 1989, kde Kryl pozdravil publikum prostým, leč výmluvným „Dobrý večer po dvaceti letech“.

Závěrečná kapitola patří Krylovu návratu domů a hořkosti, kterou jedni přičítají znechucení z polistopadového vývoje obecně, jiní jeho osobnímu pocitu zneuznání. Havel mu prý řekl, že má zpívat, tím nejvíce pomůže; asi měl jiné představy.

Ale to už jsou postoje zmapované v dané době i českými či slovenskými tvůrci. Jedinečným zůstává Bratříček Karel právě a pouze odhalováním souvislostí, které z Kryla u našich severních sousedů učinily možná vzývanějšího hrdinu odboje než v jeho rodné vlasti.