Projekt britské televize BBC a Amazon Studios, který řada zemí (včetně Česka na HBO GO) vysílá v rámci streamovacích služeb, má blíže ke tvaru antologie než k seriálu.
Epizody na sebe nenavazují, dají se sledovat v libovolném pořadí, neopakují se v nich postavy ani herci a liší se od sebe i stylem vyprávění. Spojuje je pouze výchozí komunita londýnských imigrantů z Karibiku od 60. do půli 80. let minulého století.
Název vychází z jamajského přísloví o tom, jak potlačovaní mohou vzdorovat přesile: „Pokud jste velkým stromem, jsme malou sekerou.“ Stejný titul nese píseň Boba Marleyho.
List Variety nazval Sekerku „málo známými příběhy černé hrdosti a hrdinství jedné britské generace, jež mluví ve vlastních dialektech, vyznává vlastní kulturu, ale téma navzdory odlišnostem rezonuje v celé společnosti stále.“
Režisér, kterého proslavily už rané snímky Hlad a Stud, se podle vlastních slov rozhodl prozkoumat cesty, jež museli jeho předkové podstoupit, aby se sám mohl dnes nazývat černým Britem.
„O Sekerce jsem začal přemýšlet už před jedenácti lety, krátce po svém debutu Hlad. Zpočátku jsem to pojal jako televizní seriál, ale jak se látka vyvíjela, uvědomil jsem si, že příběhy musí stát samostatně jako původní filmy, ale zároveň být součástí celku. Koneckonců Sekerka odkazuje na západoindické přísloví vyjadřující, že společně jsme silní,“ vysvětluje McQueen, že chtěl oslavit vše, čeho se dané komunitě podařilo dosáhnout.
„Pro mě je to vyznání lásky, milostný dopis černé odolnosti, triumfu, naději, hudbě, radosti a lásce, stejně jako přátelství a rodině. A nezapomeňme na jídlo!“ dodává.
Každý z příběhů mu vyprávěli rodiče nebo teta, rasovou diskriminaci zažil v dětství osobně. „Všechny ty historky mě dojímají, obrázky, vůně a staré zvyky se mi při psaní vracely. I když Sekerka líčí minulost, vztahuje se k přítomnosti,“ připomíná režisér, že premiéru dvou epizod vybraných na letošní festival v Cannes, který se nakonec kvůli pandemii nekonal, věnoval černošským obětem rasového násilí a hnutí Black Lives Matter.
