Na karlovarském festivalu jsme si slíbili, že mi příště dopovíte, jaký jste vy, autor tak slavných tanečních děl, vlastně tanečník.
To je jeden z nejsmutnějších okamžiků mého života. Ve dvaceti jsem toužil stát se tanečníkem flamenka. Šel jsem k slavné cikánské tanečnici, pustila desku a řekla – Tancuj. Předvedl jsem pár kroků, které jsem se naučil sám doma. A ta příjemná paní mi pověděla: Poslyš, upřímně – měl by ses věnovat něčemu jinému. To byla těžká rána! Takže od té doby jsem se dal na filmy, i když často s hudbou a tancem. Jinak tancuju rád, kdysi třeba rokenrol, dlouho jsem si myslel, že umím taky tango – v evropském stylu, dopředu, dozadu. Jenže pak jsem své tango jednou předvedl v Argentině a tam se úplně zděsili. Volali: Prosím tě, takhle ne, nebo se zabiješ.
Váš ruský kolega Andrej Končalovskij vidí stav světového filmu černě. Sdílíte jeho pesimismus?
Velice si Andreje vážím, ale nesouhlasím s ním úplně. Má pravdu v tom, že existuje jistý druh ekonomické cenzury, takže není snadné vytvářet filmy autorské, hodně osobní. Technicky to jde, protože digitální kamery natáčení zlevnily, těžší je dostat takové filmy do kin. Ale já jsem optimističtější než Končalovskij, věřím, že vždycky budou existovat umělci, kteří budou točit osobnější výpovědi, a právě tak bude vždy existovat menšinové publikum, které si je najde. Evropa považuje film za umění, Amerika za průmysl, musíme se tedy naučit chránit své filmy před Hollywoodem – ale přitom s úctou, protože v Americe vznikají i fantastické filmy.
Můžete mi vysvětlit, co se letos stalo při udílení španělských filmových cen Goya, že slavný Pedro Almodóvar vystoupil z akademie?
To je jednoduché. Almodóvar, jinak můj velký přítel, prostě odešel, protože nevyhrál. Měl čtyři nominace, ani jednu neproměnil. Já měl taky čtyři nominace, taky jsem nevyhrál. Ale neodešel jsem. I když jsem se celou dobu bál toho, co se opravdu stalo: dosud jsem držel rekord cen Goya za jeden film já s třinácti kusy, Amenábar za Hlas moře jich dostal čtrnáct. K čemuž jedním dechem dodám, že v ceny nevěřím.
Zřejmě je to tajné, ale prozraďte: hlasoval jste pro Almodóvara?
Je to tajné. A nehlasoval jsem. Sice jsem členem americké i španělské filmové akademie, nicméně nikdy nehlasuji. Ale pozor, to vůbec neznamená, že nemám radost, když nějakou cenu sám dostanu. Ze tří nominací na Oscara jsem byl výhře nejblíž asi s Carmen – a vyfoukl mi ji tehdy Ingmar Bergman. Nemůžu se zlobit, když si ho vážím.
