Nebyla oběť, ale odvážná žena, říká scenáristka minisérie Božena

  • 17
Čtyřdílná minisérie Božena otevřela diskusi o tom, kým vlastně autorka románů Divá Bára nebo Babička byla a proč se stále drží ve škatulce čítankové národní ikony. Hosty Rozstřelu proto byly režisérka minisérie Lenka Wimmerová a scenáristka Hana Wlodarczyková.

Spousta lidí Boženu Němcovou vnímá jako mučednici a oběť, ale ona sama se takhle rozhodně neviděla, na to byla příliš sebevědomá, říká scenáristka seriálu Božena Hana Wlodarczyková. „Byla to odvážná a otevřená žena, která si stála a šla za svým. V tomto by pro nás jako národní ikona měla být inspirativní,“ upozorňuje dále.

Přesto mnohým splývá pouze s postavou slavné Barunky z Babičky. Potvrzuje to i režisérka seriálu Lenka Wimmerová. „Asi jsem dříve více vnímala právě Barunku než Boženu. Na střední škole se naše učitelka Němcové i celému národnímu obrození vyhnula, takže můj vztah k ní byl původně velmi povrchní,“ uvádí.

Hana Wlodarczyková, která se podílela i na scénáři k filmu Zloději zelených koní, od dětství milovala pohádky z pera Boženy Němcové, škola jí však spisovatelku na čas znechutila a zajímat se o ni začala znovu až později.

„Zaujal mě především osud silné individuality,“ říká. A ten notně ovlivnil i manžel Josef Němec, kterého učebnice často povrchně představují jako despotu, jenž slavnou autorku jen terorizoval. V seriálu jej ztvárnil Jan Hájek.

„Bylo pro nás zcela klíčové ukázat ho v jiném světle. Vztah Němcových je hlavní vypravěčskou osou scénáře. Příběh Boženy je pro psaní fantastický v tom, že v sobě má přirozeně silného antagonistu – Josefa Němce,“ vysvětluje Wlodarczyková, která na scénáři spolupracovala s Martinou Komárkovou. 

„Podle tehdejšího rodinného práva byl manžel vládcem nad životem ženy a jen on rozhodoval o výchově dětí a tak dále. Žena měla vůči němu podřízenou pozici. Josef Němec za svou manželku mj. podepisoval i autorské smlouvy, vyjednával o výši jejích honorářů. To, jakým způsobem se Božena chovala, bylo na svou dobu dost mimořádné,“ uvádí scenáristka. „Například prosadila proti manželově vůli synova studia na malířské akademii v Mnichově, byť to byl finančně plán vysoce nad jejich poměry.“

To pak mnohdy v domácnosti Němcových ústilo v násilné výpady Josefa vůči Boženě. „Myslím, že ty nejhorší věci jsme dali mimo obraz. Asi nejsilnější scéna pro mě byla ta z konce druhého dílu. Nerada jsem se na ni dívala znovu, ale zároveň jsem před tím násilím nechtěla utíkat,“ říká režisérka.

„Pro Jana Hájka takové scény byly velmi těžké, čímž netvrdím, že pro holky (Anna Kameníková a Aňa Geislerová – pozn. red.) nebyly, ale točili jsme tehdy hned za sebou scény, kdy někoho ohýbá o stůl nebo vláčí po podlaze, a tak měl strach, že Josef bude vypadat pouze jako nemožný despota. Nakonec je tam ale vidět i dost něhy nebo to, že Boženu přivedl k české literatuře,“ popisuje Wimmerová.

Nebála se udat manžela

Sama Němcová násilí ve své domácnosti neskrývala. „Božena o něm psala dokonce ve své korespondenci. Nestyděla se za to, co se děje, a nebála se zajít na policii a podat výpověď, poté co ji manžel zbil. Navíc v tom nebyla pasivně, uměla se bránit, jednou Josefa i kousla,“ uvádí Wlodarczyková.

Kromě násilí diváci diskutují i o sexuálních scénách v minisérii. „Nenapadlo mě je škrtat,“ říká režisérka a v tvrzení ji podporuje i kolegyně. „Božena byla náruživá a vášeň byla velkým hnacím motorem jejího života i tvorby,“ říká.

Při obsazování hlavní role pro Lenku Wimmerovou byla stěžejní energie herečky, která Boženu Němcovou ztvární.

„Trochu jsme rezignovali na vnější znaky jako takové, ona Božena podle toho, co o sobě psala, byla černovlasá žena se zelenýma očima, takových hereček moc nenajdeme. A pak nás při castingu oslovila Anička Kameníková a k té mi už přirozeně seděla Aňa Geislerová,“ vysvětluje Wimmerová.