Výsledky LvůJak dopadlo letošní udílení cen Český lev |
Od filmových akademiků dostala Českého lva za vedlejší ženský herecký výkon, snímek Jiřího Vejdělka však navíc získal i sošku pro divácky nejúspěšnější film roku. "Věřil bys, že dá akademie dvě ceny komedii?!" kroutila hlavou herečka, když jí režisér Vejdělek přišel poblahopřát. A zářila.
Takhle upřímnou radost jsem už dlouho neviděla...
No, je opravdová, to si pište! (smích) Ještě teď tomu nemůžu uvěřit. Říkala jsem dceři, ať mě štípne, jestli se mi to celé jenom nezdá. A pokud ano, tak se z toho nechci probudit. Když se mě lidé ptali, jak se cítím, vzpomněla jsem si na román o Američanovi, který sjezdil americký jihozápad a po cestě se ujal opuštěné cirkusové lvice. Ne kvůli té lvici, ale kvůli jeho názvu. Jmenuje se totiž Čisté radosti mého života. A přesně to teď prožívám, čistou radost mého života.
Velký večer Elišky Balzerové: cenu jí předal kolega Martin Huba (vlevo), vděk vyjádřila i režisérovi Žen v pokušení Jiřímu Vejdělkovi (vpravo)
Napadlo vás, že byste Lva mohla dostat?
Nevěřila jsem tomu. Šla jsem si pro nevýhru. O to krásnější bylo, když se ozvalo mé jméno. A pak to, že mi Lva předal zrovna Martin Huba! On se mnou totiž točil můj první film, takže když mi podal sošku, dojalo mě to tak, že jsem se mu vrhla kolem krku. Spolu jsme začínali a spolu končíme, smáli jsme se v tom objetí.
Řekla bych, že ke konci máte ještě daleko. Spíš mi popište ten začátek.
Bylo mi sedmnáct. Hrála jsem mladou dívku, bláznivou chudinku, která je duševně na úrovni dítěte. Mimochodem jedním z projevů její choroby bylo, že lezla do postele svému staršímu bratrovi, takhle brzy jsem s tím začínala. (smích) V jedné scéně mě nakládají do sanitky no a v té seděl právě Maťo. Byl vysoký a krásný a nesmírně mi pomohl. A krásný byl i ten film, i když se o něm moc neví. Natočil ho Vido Horňák a jmenuje se S Rozárkou, určitě se na něj někdy podívejte.
27. ledna 2010 |
Krásně jste poděkovala i svému manželovi, kterého jste nazvala skromným hrdinou.
Však jím také je! Víte, jak je těžké, vydržet s herečkou 37 let? Nemá to se mnou lehké, obzvlášť v předpremiérovém období. Což se mimochodem týká i poslední doby, za pět dní budeme poprvé hrát Sidonovu hru Shapira.
Na sobotním rozloučení s Arnoštem Lustigem jste říkala, jak moc se chtěl téhle premiéry dočkat.
To je pravda, těšil se na ni. Když jsem odpoledne seděla v synagoze, myslela jsem na něj a zavládl ve mně takový zvláštní klid. Říkala jsem si, že i kdybych nevyhrála, jsem vděčná za to, kam jsem došla. A když se pak vyhlašovala moje kategorie, v duchu jsem k němu mluvila: Arnošte, ty bejku, drž mi palce, tohle je pro tebe. No a vidíte, vyhrála jsem. Snad má radost.
Eliška Balzerová jako Vilma ve filmu Ženy v pokušení
Nemrzí vás, že si vás akademie a vlastně i filmaři pořádně všimli až teď?
Nemrzí. Já jsem ráda, že o mně dal Jirka Vejdělek vědět. A taky že mám spoustu práce, vždyť je mi dvaašedesát a dělám naplno, ani si nestíhám smýt šminky, jak často hraju. Co by za to jiná herečka dala. Dlouho jsem se necítila takhle mladá!
