RECENZE: Slečna Drsňák s manifestem. Filmu Problémissky škodí kázání

Útlá hvězda Keira Knightley, prostředí světové soutěže ženské krásy a navrch skutečný dobový skandál; to se snad nedá zkazit. Novinka kin nazvaná Problémissky však dokazuje pravý opak.

V roce 1970 se v Londýně konala soutěž Miss World, tehdy nejsledovanější televizní show světa. Jejím hostem byl slavný komik Bob Hope, jehož hraje Greg Kinnear, a zažila dvojitou senzaci.

Jednak účast bílé i černé zástupkyně Jihoafrické republiky, jednak protest feministek v přímém přenosu včetně postavy Keiry Knightley. Musela to být opravdu veselá jízda – ale ve filmu z ní zbyl hlavně plakátový manifest.

Mezi zíváním si člověk několikrát připomene americkou komedii Slečna Drsňák, v níž se do soutěže hrozící atentátem vloudí policistka, jež pěstěnými kráskami též zprvu pohrdá, než se navzájem poznají, smíří a ocení. Ale to byla (místy) aspoň legrace, kdežto Problémissky dojdou prakticky do stejného bodu klopotnější cestou.

Ústřední postava žije s dcerkou, jíž zakazuje hry na princezny a o niž pečují dílem oddaný partner, dílem kritická matka. Obklopena přezíravými muži se snaží o vědeckou kariéru, kterou riskuje, když se zapojí do hnutí plánujícího protest při volbě Miss, jež podle radikálek snižuje hodnotu ženy na kus masa.

Vzpoura proti vlastnímu pohlaví by však potřebovala více nadsázky a méně kazatelské korektnosti, sahající od rasismu k feminismu. Naštěstí se najde pár vtipných okamžiků, třeba pohrdání televizí, do níž se přitom rebelky potřebují dostat, či hledání přijatelných společenských úborů v šatnících založených na popírání ženskosti.

Také retro je příjemné a finalistky soutěže pohledné, jenže nosí tak nudné charakterové šablony, že daleko zajímavěji účinkují zákulisní procedury včetně měření prsou, výcviku chůze „půlky k sobě“ či zmatků typu „zatracená Jugoška, my vás píšeme na začátku s tvrdým Y, takže patříte až na konec řady“.

Problémissky

50 %

Režie Philippa Lowthorpe, hrají Keira Knightley, Greg Kinnear, Rhys Ifans

Ženy se dělí pouze na uvědomělé a zneužívané, muži jsou výhradně povýšení nadsamci, chlípně se třesoucí na promenádu v plavkách, a paradox, že dívčí válku odnesou zase hlavně dívky, se vysvětluje v doslovných proklamacích, o slzavých dovětcích nemluvě. 

Vlastně nejpřirozenější postavou zůstává hrdinčina matka, která od aktivistické dcery schytá velice bolestné urážky za jedovatě věcnou připomínku: „Ty si bojuješ a my se staráme.“