RECENZE: Šťastný smolař byl asi nejčistší a nejpůvodnější z letošních pohádek

Ani jednou budliky, ani jednou brekeke. Nové pohádky televizních Vánoc se konečně vzdaly čertů, vodníků a šišlání.

Narodili se v 70. letech, což značí, že sadu svátečních premiér České televize letos točili příslušníci generace, která z někdejších studiových bludiček křepčících mezi papírovými břízami dostává osypky. A mírný posun byl znát.

Šťastný smolař

70 %

ČR, 97 min.

režie Jiří Strach

hrají Filip Cíl, Ivan Trojan, Jiří Dvořák, Dagmar Havlová, Jiřina Bohdalová, Ondřej Vetchý

Kinobox: 69 %

IMDb: 6.7

Zaprvé, všechny tři pohádky Dvanáct měsíčků, O pokladech a Šťastný smolař dopadly filmařsky lépe než jindy. Zadruhé, více než v říši nadpřirozena se všechny zhlédly v nádechu retra a la Páni kluci, v okouzlení dávnými hračkami a mašinkami. Zatřetí, všechny se alespoň pokusily vnést do dětské disciplíny štipec dospělejšího humoru. To je dobrá zpráva.

Šťastný smolař přinesl o Božím hodu na obrazovku asi nejčistší, nejdospělejší a nejpůvodnější z letošních pohádek.

Jistě, i Smolaři lze vytknout pomalejší rozjezd, vypravěčský rámec, jenž nahrazuje pozdní setkání hlavních souputníků, motiv komediantů či slabší ženské postavy. Ale od chvíle, kdy se kominický nešika čili Filip Cíl a světácký sedmilhář Ivana Trojana seznámí, vypukne kouzelná road movie plná drobných žertů a klukovských nápadů, počínaje animací trasy Neapol - Moskva - Tokio a konče hráčskou zemí Monte Carlos.

Jakkoli Trojanova postava může připomenout barona Prášila či hrabalovského Pepina, zůstává originálem, jejž ještě dozdobí velikáni v minirolích v čele s Josefem Somrem. Slyšet z jeho úst o tklivých Vánocích „rakev se ti nezkazí“ znamená osvobozující radost černého smíchu.