RECENZE: Nový Hřebejk spojuje ztrátu sebeúcty, soudnosti i řemesel

Premiérový divák Svaté čtveřice urazil trudnou pouť od lehké nevěřícnosti k naprosté panice. Tohle že stvořili mistři žánru Jan Hřebejk a Michal Viewegh? Není to mystifikace, sousedské domácí video, kterému žertem půjčili svá jména? Nejen že Svatá čtveřice není dobrá, je prostě špatná: nepředvídatelně a nepopsatelně.

Vydává-li se Svatá čtveřice za romantickou komedii, nelze vynechat sérii omluv. Marii Poledňákové za pochyby o její romantice, ač naleštěné. Zdeňku Troškovi, který přece jen zná zákony smíchu. Levnému pornu, kde i erotika typu Paninko, jdu vám spravit pračku vyzařuje více vzrušení. A dokonce amatérskému klipovému pokusu Příběh z periferie, neboť Svatá čtveřice nic jiného než klipy nepředvádí. Trvá jen kolem sedmdesáti minut, přesto je nemá čím naplnit.

Z filmu Svatá čtveřice

Děj vydá na bakalářskou čtvrthodinku: dva spřátelené páry si v Karibiku zpestří povadlý manželský sex. Přesně tak, jak napadne každého, kdo spočítá 2 + 2 = 4. Tedy nic nečekaného, rafinovaného ani "jemně nemravného", jak film sliboval. Nic než nastavovaná nahá nuda.

Navíc k ní vede neméně nudná vleklá příprava, jejíž dialogy přesně vystihuje Klausovo "falešné a prázdné". Komunální trapasy ložnic s ponožkami, jež zahánějí touhu, dávno nebaví, symbol plotu mezi rodinami "spárovanými" i potomky čpí levnou moralitou a celá řidina se podává tak neuměle, ledabyle, ba lajdácky, až se chce volat: Prosím, jeďte už do toho Karibiku!

Jenže tam zase otravují vlny, osli a západy slunce čili další klipy z dovolené vycpané ještě cestopisnou vatou. Po táhlých diskusích se "to" konečně stane, ovšem kdo se těšil na jiskřivou hříšnost, dočká se podvodu roku: jen rozpačitost bez šatů nezabírá. Ano, milostné scény nikdy nebyly režisérovou nejsilnější stránkou, leč tady selhává i jeho specialita, groteskní výjevy od rodinného stolu. Neměli čas, peníze, elán, nápad? Mistři nepoznali, že nafukují bublinu? To zaráží.

Svatá čtveřice

20 %

ČR, režie Jan Hřebejk, hrají Jiří Langmajer, Marika Procházková, Hynek Čermák, Viktorie Čermáková, Luděk Munzar, Jana Gýrová, 78 minut.

Herci budí lítost. Jiří Langmajer a Hynek Čermák se alespoň snaží o sebeironii, zato Marika Procházková a Viktorie Čermáková těžko hledají nadhled nad větami "musíme si na sebe zvyknout, sex je radost, sakra". A když se hrdinům světácká hra vymkne a konečně se nabízí zajímavé téma, příběh ulepeně skončí tam, kde měl začít.

Od světla po hudbu, od romského prvku po Vánoce sčítá film ztráty. Deset procent zaslouží za útrpné pohledy dětí na rodiče, deset za vtipný štěk známého novináře. Aspoň však stvrdil dvě pravidla: že na filmech, jež nepořádají novinářské projekce, je vždy cosi shnilého a že festivaly zešílely. Strmý pád svaté tvůrčí dvojice totiž uvidí Toronto.