RECENZE: Juliette Binoche v síti vášně zvládá i sex po telefonu

Zlaté Ženy v pokušení, může napadnout leckterého diváka u francouzské novinky našich kin Kdo si myslíš, že jsem. Také tady se líčí milostný vztah stárnoucí ženy a mladého muže, ovšem bez humoru, naopak v rovině až chorobné posedlosti.

Z filmu Kdo si myslíš, že jsem | foto: Film Europe

Pravda je, že si režisér a spoluautor scénáře Safy Nebbou vymyslel několik efektních, více či méně tušených zvratů. Zápletku buduje na módním půdorysu sociálních sítí se zrádnými úskalími falešné identity – žena svádí milencova kamaráda pod smyšleným profilem čtyřiadvacetileté krásky – a především spoléhá na svou hereckou hvězdu Juliette Binoche, která dovede takřka na povel zošklivět, zkrásnět, vnitřně vyhasnout i rozzářit se jako poprvé zamilovaná puberťačka. 

Na druhé straně filmař používá již značně vyčerpaný vypravěčský rámec psychoterapie, kde hrdinka vypráví lékařce svůj příběh. Nadto jí přidělil povolání profesorky literatury, aby do vlastní tajné vášně promítala motivy knižních ženských postav včetně Nory či Nebezpečných známostí.

Aby se vyumělkovaný mikrosvět ještě znásobil, objektem ženiny touhy se stává fotograf, u něhož si v jedné z alternativních linek objedná vlastní portréty. Zkrátka lidé se tu pohybují v jisté společenské bublině. 

Zatímco v tuctové americké komedii by se poblázněná padesátnice vydala za vnější maskou mládí do kosmetického salonu, pařížská intelektuálka se vyžívá v rafinované hře slov. Groteskně třeba přejímá mladistvý slovník svých synů, aby se v internetové korespondenci či v telefonátech neprozradila, přesto od mladíka vyslechne: Občas mluvíš jako moje máti.

První část se odehrává z velké části na monitoru počítače či na displeji mobilu, což brzy unaví navzdory dráždivému milování na dálku – Jsi nahá? Pokládám ti ruku na bříško. Do druhé poloviny popohání diváka přirozená zvědavost, co se stane, až mladík naléhající na osobní setkání nutně odhalí ženin podvod. 

Kdo si myslíš, že jsem

55 %

Režie Safy Nebbou, hrají Juliette Binoche, François Civil, Guillaume Gouix, Nicole Garcia

Kinobox: 64 %

IMDb: 6.8

Právě pointu však film jednak oddaluje prostřednictvím obecných meditací u psycholožky – Co je láska bez touhy? – a jednak rozdrobí v několika variacích konců včetně, jak jinak, jednoho románového.

Snad každá žena na světě zažila podobné vzplanutí v panice před vráskami, ale jakkoli místo obvyklého nostalgického smíření diktuje režisér své herečce patologickou přemrštěnost včetně motivace pomsty, měl by jí více věřit. 

Protože Binoche uhraje hrdinčinu nejhlubší intimitu natolik přesvědčivě, že vskutku nepotřebuje melodramatickou manýru v podobě mořských vln, očistného deště či hejna ptáků, která snímku Kdo si myslíš, že jsem zbytečně ubírá body.