RECENZE: Kam se hrabe MasterChef, když se potká Umění jíst a milovat

Historické romanci Umění jíst a milovat vládnou dvě hvězdy francouzského filmu, dokonale sehraní Benoit Magimel a Juliette Binoche, nicméně hlavní role patří lásce k jídlu. Nakažlivou radost z barev, chutí a vůní není radno sdílet s prázdným žaludkem.

Vaří se tu s oddaností, láskyplnou péčí, usměvavým potěšením a tak trochu podle Rettigové: žádné šetření, pěkně poctivě a ve velkém. Ráno se zajde do zahrady pro čerstvou zeleninu, v obřím hrnci zatím rudnou raci, z trouby voní telecí, na pánvi syčí ryba a už se přidává víno, máslo, smetana.

Celá úvodní půlhodina je vlastně popis práce, dokument o přípravě hostiny pro pár přátel páru, jejž tvoří věhlasný gurmán a jeho neméně vyhlášená kuchařka. Spíše než práci však jejich vaření připomíná posvátný rituál a stejně obřadně pak jídlo konzumují; včetně personálu.

RECENZE: Juliette Binoche v síti vášně zvládá i sex po telefonu

Každé podlití šťávou jako by zosobňovalo milostné laskání, každé sousto se do detailu analyzuje a zatímco divák polyká sliny, hrdinové toho za pár minut filmového času znalecky spořádají víc než průměrná rodina za týden. Herci si během natáčení rozhodně pochutnávali.

Umění jíst a milovat

70 %

Francie, 2023, 134 min

Režie: Anh Hung Tran

Scénář: Anh Hung Tran

Hrají: Benoît Magimel, Juliette Binoche, Jean-Marc Roulot, Jan Hammenecker, Emmanuel Salinger, Patrick d’Assumçao, Galatéa Bellugi, Yannik Landrein, Sarah Adler, Mhamed Arezki, Clément Hervieu-Léger, Laurent Claret, Fleur Fitoussi, Chloé Lambert, Anouk Feral

Vyprávění zasazené do roku 1885 prakticky neopouští dům, kde dvojice žije; vnější svět jako by neexistoval, pouze voňavé, slunečné, bezstarostné žití od jídla k jídlu.

Občas zajiskří humor – třeba při referátu z konkurenčních hodů u prince, ale po většinu času náladu určuje vlídné měkké světlo od hýřivosti léta po melancholii podzimu. Vlastně jediný stín přinášejí náznaky ženiny nemoci.

Ale nejen žaludkem tu prochází láska. Dlouholetý vztah, který on chce završit manželstvím, zatímco ona dlouho váhá, má v sobě zvláštní půvab zdrženlivosti a vzájemného respektu bez pokrytectví.

I mužova věta „Pokud dneska zaťukám, bude otevřeno?“ patří k ustáleným rituálům vyrovnaného soužití. A když on začne vařit pro ni, aby se zotavila, je to v jejich mikrosvětě výraz nejhlubšího citu beze slov.

RECENZE: Manžel sice Milencům překáží, jenže zároveň nejlépe hraje

Pravda, labužnický půdorys romance je svým způsobem drobná úchylka, ale neškodná, roztomilá a jedinečná jako celý film, v němž prakticky neexistuje lidské zlo.

Přináší zážitek filmařsky vytříbený – režisér Anh Hung Tran získal na festivalu v Cannes oprávněně cenu za nejlepší režii – a starosvětsky cudný, jenom pocitově trochu dlouhý. Zvláště nalačno.