První díl cyklu Příběhy železné opony odvysílala včera Česká televize. Události natočené podle stejnojmenné knihy redaktora MF DNES Luďka Navary bude obrazovka nabízet dalších osmatřicet pondělních večerů.
Představí v nich lidi, kteří se pokusili utéct z komunistického Československa, někdy úspěšně, jindy neúspěšně - to když skončili v žaláři nebo na hranici přišli o život.
Knihu sedmnácti osudů vydalo brněnské nakladatelství Host v roce 2004. „Když se televize rozhodla ji zfilmovat, chtěli jsme natočit dílů víc. Luděk Navara je průběžně doplňuje,“ uvedl režisér projektu Jan Novák.
Ve dvou případech autora na svůj osud či na osud svých blízkých dodatečně upozornili sami čtenáři jeho knihy. Příběhy byly natolik zajímavé, že se i ony dočkají zfilmování.
„Na Brňana Ladislava Králíčka mě upozornili jeho známí, on sám žije v Americe,“ prozradil Navara.
Z Československa Králíček utekl v roce 1961 se skupinou přátel, které poznal ve vězení v Jáchymově. Tam se dostal už za svůj první pokus o odchod na svobodu v roce 1950, tehdy se mu ale za ostnaté dráty u Břeclavi proniknout nepodařilo. Utéct se pokusil i z Jáchymova, ani to nevyšlo. Podruhé se na únik z komunismu připravil se svými spoluvězni důkladně.
Nákladní auto Tatra 128 opatřili ostrým břitem a ocelovým plátem, který je měl ochránit před střelbou. Králíček s přítelem, který s sebou vezl ženu i děti, a s dalším kamarádem, jehož doprovázela přítelkyně, prorazili ostnaté dráty u Českých Velenic.
„Vyrobili si vlastně takový tank, v Rakousku mu pak novináři přezdívali Tank svobody,“ popisuje Navara. Další z příběhů, které nejsou popsány v knize, se stal Jindřichu Řihánkovi a jeho kamarádovi.
„Za dráty přejeli na koních v roce 1962,“ říká Navara. Oba byli členy jezdeckého oddílu, hranici přešli u Folmavy na Domažlicku. Pořídili si tehdy oblečení velmi podobné uniformám pohraniční stráže. Skuteční pohraničníci je tehdy ještě zdvořile pozdravili v domnění, že se baví se svými kolegy. Když se vzpamatovali, Řihánek s přítelem už svobodně cválali po bavorské straně.
Exteriéry útěků natáčí televize ve vojenském prostoru ve Vyškově. „Můžeme si tam střílet a házet granáty, jak potřebujeme, a ještě na nás dávají pozor. Aby nás někdo omylem nezastřelil nebo abychom my nehodili granát na ně,“ pochvaluje si režisér.
Soudní líčení filmaři natáčí v jednací síni Městského soudu v Brně. „Pomáhá nám téměř každý, na koho se obrátíme. Je to důkaz oprávněnosti tohoto seriálu, jako by chtěl každý přispět, aby vznikl,“ podotýká Novák.
Hotovy jsou zatím čtyři díly, už dnes ale začínají filmaři natáčet sérii dalších pěti osudů.
„Časem bychom se rádi vydali natáčet i za oceán, kde žijí lidé, kteří se už zpátky do své svobodné země nevrátili,“ uvedl Novák. Tito lidé podle něj nikdy nezapomenou, co jim komunistický režim připravil. „A zapomenout by neměl nikdo.“
Na konci každého dílu průvodce pořadem Jaroslav Hutka sdělí divákům, kdo byl za vraždy na hranicích obehnaných elektrickými dráty potrestán, případně nebyl. „Ta druhá jména bohužel sděluje mnohem častěji,“ uzavřel Jan Novák.
