Vlastně jej dosud neopustil: díky úspěchu dokumentu, jenž byl odměněn mezinárodní cenou Emmy.
"Prodává se do všech světadílů, vlastně bych nemusel dělat nic jiného než jezdit po festivalech – což začalo na stará kolena bavit pana Wintona," líčí Mináč.
Nenápadný britský obchodník, který těsně před začátkem války odvezl 669 ohrožených dětí do Anglie k náhradním rodinám, se nikdy svým činem nepochlubil – až jej pozvali do televize, kde v sále na počest nic netušícího Wintona povstaly zástupy "jeho" vděčných, již dávno dospělých dětí zavátých do různých koutů světa.
Známých jsou tři stovky, nová jména se stále vynořují. Po obou "wintonovských" filmech totiž zaštítil Mináč i školní projekt, v němž studenti pátrají po dalších Wintonových dětech, zejména v Jižní Americe.
Zájem o něj má Německo, Amerika – a na podzim vyvrcholí v Česku, kde se Winton sejde s nalezenými dětmi i s jejich objeviteli.
Mezitím se však starý pán, stále vitálnější, veselejší, a dokonce zkoušející kouzlo ultralehkých letadel, ač 19. května oslaví šestadevadesáté narozeniny, ještě jednou postaví před Mináčovu kameru.
Tentokrát v roličce hraného snímku Anglická rapsodie, jehož scénář oceněný v soutěži Sazky napsal autor Všech mých blízkých Jiří Hubač.
Právě Hubač zlákal Mináče zpět k wintonovské látce: tvrdil, že ten příběh ještě neskončil a že to nejzajímavější se začalo dít v okamžiku, kdy se děti ocitly ve Velké Británii.
Hubač vyslechl desítky jejich vyprávění a motivy volně použil pro smyšlený příběh čtrnáctiletého nadaného hudebníka Davida.
Chlapec, kterého rodiče všemožně podporovali ve snu o kariéře klavíristy, si díky Wintonově transportu zachránil život. Také jeho britští pěstouni jsou pokládáni za muzikální rodinu – jenže otec, profesí holič, hraje jen jednou týdně v kostele na varhany a matka se z Davida snaží vytvořit až chorobně věrný otisk vlastního syna, jenž se utopil, od oblečení po zálibu v motýlech.
Přesto Davidově touze přejí, ale přijde válka, dospívání, první lásky, rodina, děti, práce... Vlastně spokojený život bez ohrožení koncentráky i pozdějšími komunistickými lágry.
Nicméně hrdina pochopí, že za vše se platí, za přežití třeba ztrátou talentu.
"Tentokrát nás zajímají neviditelné malé tragédie pod povrchem velkých dramatických událostí," shrnuje Mináč.
Kromě soukromých investorů a německé firmy jedná s Českou televizí, jež má podíl na obou jeho "wintonovských" dílech, zároveň vybírá herce.
Představitel Davida vzejde z castingu, pro klíčovou postavu jeho britského otčíma oslovil slavného amerického herce, roli jeho manželky dal přečíst Libuši Šafránkové. Anglická rapsodie počítá s anglickou i s českou verzí, také točit se má zčásti v Británii. Jméno Winton prý všude otevírá dveře.
A pak se Mináč dá na pohádky? "Věřte, že čtvrtý film o Wintonovi už bych nechtěl točit – a přitom vím, že žádný z příběhů těch dětí nemusí být poslední. Riskuju přízvisko wintonolog, ale kdybych to vzdal, po čase bych si to třeba vyčítal," říká Mináč o muži, jenž dokázal, že k hrdinství stačí být slušný člověk. A slavit prý bude až sté narozeniny.
