Titul Na západní frontě klid, za jehož lokace byli s Růčkou oceněni Marek Řídel a Jan Ondrovčák, vyhrál v kategorii dobových filmů, mezi snímky ze současnosti bodoval John Wick 4, z televizních děl Bílý lotos a Poslední z nás. Cenu za celoživotní přínos dostal Steven Spielberg. „Poslal videozdravici, velmi hezkou a milou,“ vypráví Růčka.
Jak vypadá ceremoniál „lokačních Oscarů“ a kdo byl mezi hosty?
Potkali jsme se s lokačními manažery, kteří toho mají hodně za sebou, dělali například pro Spielberga Indianu Jonese nebo hollywoodské podívané jako Duna či Terminátor; bylo dobré je poznat. Večer zahájil projev prezidenta pořádající organizace Location Managers Guild International, pak se vyhlašovali vítězové, následovalo focení a interview v zákulisí. Mezi hosty byla třeba Helen Mirrenová.
Kdo byl podle vás nejsilnějším soupeřem snímku Na západní frontě klid?
Podle mne právě Spielbergovi Fabelmanovi, protože Spielberg je prostě Spielberg, a také moc hezky natočený snímek Argentina, 1985.
Pracoval jste mimo jiné pro zahraniční tituly Borg McEnroe, Nobel, Amundsen, Spy City či nejnověji Krev a zlato. Co potřebuje lokační manažer kromě dokonalé angličtiny, aby se prosadil ve světě?
Také jsem dělal část seriálu The Little Drummer Girl nebo Jacka Ryana na Slovensku. Ovšem lokační manažer v Česku je trošku jiná pozice než ve Velké Británii nebo ve Státech. Lokační manažer v Česku je spojen více se svou zemí: musí znát a vědět, kde najít lokace na natáčení, domluvit je – tedy vyjednat, že vás tam nechají vůbec točit, cena je také důležitá. Dále musí umět získat potřebná povolení na úřadech – zábory, uzavírky, parkování a nakonec provést štáb bez úhony celým natáčením, aby vše klaplo.
A ve světě?
V zahraničí je lokační manažer v hierarchii na vyšší pozici, blíže k produkci. A získat znalost lokálních poměrů – kde co je, za kým zajít, s kým se domlouvat a jaká povolení jsou třeba, je tam pro českého lokačního manažera dost obtížné.
Doma jste pracoval na Zátopkovi či Miladě, v čem je tedy práce pro tuzemské produkce jiná?
Máte méně času na přípravy, menší štáb, méně lidí k dispozici. A samozřejmě menší rozpočty.
Jaký žánr je z pohledu vaší profese nejnáročnější?
Podle mne jsou věci ze 70. let těžší než dávná historie, třeba gotika. Těch exteriérů ze sedmdesátek je v Česku čím dál tím méně, oproti hradům a zámkům, navíc si lidé tu dobu ještě pamatují.
Jak dlouho se zdržíte ve Státech a co vás čeká po návratu domů?
S kolegou Janem Ondrovčákem si projedeme si Kalifornii, Nevadu a Arizonu, abychom se podívali na Ameriku v realitě. Po návratu začnu připravovat německý seriál na příští rok a tři seriály české, z nich jeden ještě letos. S filmy je to kvůli pozastaveným pobídkám u nás a stávce v USA těžší; čeká se.
