Nebo na ně z Novy blikají barevné válečky a útočí vesmírní střelci, div mu kašička v krku nezaskočí. Nic mezi tím, nic blízkého skutečnosti za dveřmi. Jen pravěk, nebo sci-fi.
Ale pokud dnešek výjimečně udeří, může být ještě hůř. Tón slavnostního večera Primy ze zlínského festivalu dětských filmů udávaly dva nástroje, které spolu velmi hrubě neladí: pohádka a politika. Jistě, televize jsou zatížené na pohádky, mají-li stvořit takzvanou zábavu pro celou rodinu, nic jiného je jakživo netrkne. Vždyť "princovský" průvodce pořadu Jan Čenský přesně v téže době vysvobozoval i krásnou pannu na ČT 1.
Na druhé straně jen v říši kouzel si mohla sociálnědemokratická vláda ještě zapět svou hymnu z Císařova pekaře "A budem všichni všechno mít dohromady". Chápat lze rovněž taktiku pořadatelů: čím více polichocených ministrů vydávaných za vzácné hosty pozvou na jeviště k předávání cen, tím větší je naděje, že do příštího festivalového rozpočtu stát něco přisype.
Ale to nic nemění na staré zkušenosti, že politik je nejspolehlivějším zabijákem každého umění i zábavy. Zvláště pak politik lačný předlouhých závažných projevů od srdce k srdci, což jsou po pravdě řečeno všichni.
Kam se ve skrumáži zralých Šípkových Růženek a pomačkaně tesilových králů ztratil hlas festivalového lidu - dětské poroty i diváků, u nichž vyhrál americký erotický thriller Nebezpečná známost? Klid, věci jsou na svém místě. Upatlaný tuctový filmeček, o kterém by "namoutě" bábinka zřejmě křičela, že tu středoškoláci smilní a vraždí, za čas přijde na Novu. Vsaďme sedm trpaslíků proti čtyřem Teletubbies, že jej předhodí coby smyslné dráždidlo dospělým a že ceny ze zlínské kategorie pro mládež ani nepřipomenou.
Pohádky s dobrým koncem se občas vynoří tam, odkud rodiče děti vyhánějí. V třídílném cyklu šesti narkomanských příběhů Na cestě, který pořídil Jan Šikl během několika let časosběrnou metodou, se to stane v závěrečné části ve čtvrtek na ČT 2. Dosud působil dokument dost monotónně, tím spíše, že na téma drog už si Česká televize udělala málem továrnu.
Ač je každý osud jedinečný, v mnohosti se opakuje: hrdina fetuje, krade, sedí, léčí se, najde práci, vztah či víru, někdy vydrží, často je ztratí, a koloběh začne znovu. Hodinový rozměr prolomí jen vzácně strhující výjev, minule v portrétu Kláry scéna s jejím vyděšeným synkem.
Ale poslední dva příběhy našly krajnost: Špína tu osudově vůbec nejzazší, Kališník naopak vítězství téměř hollywoodské, neboť ze dna se aktér napravený láskou dostal až do politiky. Dá-li se ovšem politické kariéře říkat happy end.
