Richard Müller dlouhodobě spolupracuje s režisérkou Helenou Třeštíkovou na jejích dokumentárních filmech nebo s režisérkou Jitkou Rudolfovou, s níž naposledy dělal pohádku Hodinářův učeň. Za filmy Rozkoš, Lichožrouti a Tiché doteky má nominace na Českého lva za nejlepší zvuk.
„Je rozdíl mezi technickým a filmovým tichem. Subjektivně vnímáš, že v tom filmu je ticho, ale objektivně to ticho není, protože tam v hraje v ‚centrkanále‘ i nějaký slabý šum. Nějaká hladinka nějaké atmosféry. Jinak by to bylo technický ticho a to není moc dobrý,“ říká Richard v podcastu.
Ticho ve filmu je podle něj subjektivní. „Tiché filmy jsou kolikrát daleko komplikovanější, než dělat výbuch, protože to pořád musí na toho diváka působit tak, že to je chtěný a že to je nějakým způsobem v tom filmu funkční,“ dodává zvukař.
V podcastu Mikrosvěty se dále dozvíte, jak Richard řešil postsynchrony k filmu Já, Olga Hepnarová, kde hlavní roli ztvárnila polská herečka Michalina Olszańska.
29. ledna 2016 |
