„Pokušení moci je, jakmile ji člověk má, všudypřítomné a trvající. U slávy záleží spíše na tom, jak moc si ji člověk pustí k tělu. Jsou lidé, kteří se nechají zcela omámit vlastní slávou, ale jsou také ti, kteří si od sebe drží odstup a dokážou si ze sebe dělat legraci. Václav Havel říkával, že smát se doopravdy, umí jen lidé, kteří se umí smát sami sobě. Měl pravdu,“ dodává současný ředitel Knihovny Václava Havla.
„Samozřejmě zejména v prvních měsících po listopadu 1989, kdy jsme přišli s Václavem Havlem na Hrad uprostřed velké euforie, změny a náhlé svobody, mohl člověk lehce podléhat dojmu vlastní výjimečnosti,“ vzpomíná. „Obávám se, že se to dotklo i mě a dalších přátel okolo. Ta doba nebyla jen bouřlivá, ale také složitá. Pak přišly první potíže, neúspěchy a to nás myslím rychle vyléčilo z pocitu vlastní výbornosti,“ vysvětluje porevoluční začátky.
Michael Žantovský byl českým velvyslancem celkem třikrát: v USA, Izraeli a Spojeném království. Kromě zajímavých setkání i náročných situací diplomatická práce mnohdy přinášela i absurdní momenty: „Úkoly, které na vás diplomacie klade nebo žádá vláda, jsou někdy velice komplikované. Někdy dokonce nesplnitelné, protože jsou na člověka kladena přehnaná očekávání. Nicméně se snažíte dělat svou práci co nejlépe a zajistit, co se dá. Absurdních příhod je proto spousta, vyprávět jsem se rozhodl ty, které nejsou věcí státního tajemství nebo jiné výjimečnosti.“
Vrací se k psychologii
Nepříliš známá, ale nikterak tajná je historka týkající se americké herečky Jane Fondové, která zamířila z kraje devadesátých let do Prahy s plánem natočit film o Václavu a Olze Havlových. „To bylo pozoruhodné setkání. Všechny filmové hvězdy jsme tehdy znali samozřejmě jen z filmového plátna. Ona byla opravdu hvězda se vším všudy. Za manžela měla tehdy ještě navíc vlastníka televize CNN. Když přišla s nápadem, že bude točit film o Václavovi a Olze, zastihla nás nepřipravené,“ popisuje.
Film však nevznikl, podle Žantovského prý z důvodů zcela lidských: „My jsme si dovedli představit, že by se našel nějaký geniální herec, který by zahrál Václava Havla. Nebyl jsem si ale jistý, jestli by Jane Fondová dokázala zahrát Olgu. Olga byla samorost a zcela neopakovatelná.“
V sedmdesátých letech se Michal Žantovský věnoval oboru, který vystudoval na univerzitě: psychologii. Sám se nijak netají tím, že znalosti z oboru dodnes používá, seč nevědomě, v kontaktu s lidmi. Nyní však zvažuje, že by se k praxi vrátil zcela profesionálně. „Zvažuju to do té míry, že jsem si před několika měsíci obnovil živnostenské oprávnění pro vázanou činnost v oboru psychologická konzultace, poradenství a diagnostika. Vede mě k této úvaze znepokojivý jev: výrazný nárůst úzkostných poruch mezi mladými lidmi. Přišel asi jako následek covidového období a v čase ruské agrese vůči Ukrajině ještě narostl. Je mezi námi obrovský počet lidí, kteří se cítí ohrožení, úzkostní, a pokud ještě ve svém věku mohu trochu poradit a pomoct, udělám to.“
