Filmař a aktivní záložník armády, točil na Ukrajině své Nabarvené ptáče. Teď zvažuje, že by tam šel na pomoc se zbraní jako dobrovolník. „Všichni dělají, co mohou, a já zas takovou bezmoc nevidím. Ta země potřebuje peníze a zbraně,“ říká Václav Marhoul.
Režíroval válečný Tobruk i drama dítěte ve válečné Evropě Nabarvené ptáče, při jehož natáčení poznal řadu Ukrajinců. „Překvapilo mne, jak se dokázali semknout,“ přiznává Václav Marhoul.
Jaká byla vaše první reakce po napadení Ukrajiny: vztek, nebo strach? Šok. Čekal jsem, že ruská vojska vstoupí jen do separatistických republik, za dva tři měsíce zaberou zbytky jejich území, pak spustí dezinformační kyberválku a že na Ukrajinu jako celek zaútočí, až kdyby její jednání o vstupu do NATO došla hodně daleko. Šeredně jsem se mýlil. Že někdo vytáhne v 21. století vzorec studené války ze století minulého, to mě prostě šokovalo.
Těší mě nezměrná síla empatie a solidarity vůči Ukrajině stejně jako fakt, že je pozitivní, tedy větší než nenávist k Rusku.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
