Americká Zlatá malina je už po desetiletí věnovaná nejhorším výsledkům roku v americké kinematografii. Prezidentem nadace, jež anticenu udílí, je John Wilson: "Několikrát mi vyhrožovali, dokonce i fyzicky. Chtěli, abych změnil rozhodnutí poroty, prý si vůbec neuvědomujeme, že studia věnují na výrobu filmů miliony dolarů."
Wilson cenu vymyslel, protože jako student filmové školy a občasný promítač viděl ročně přes dvě stě padesát filmů, některé i vícekrát: "Zjistil jsem, že podobná cena je nutná, jiné východisko jsem nenašel."
Malinová tradice začínala skromně v obývacím pokoji, nyní už se ceny vyhlašují - vždy den před Oscary - v hollywoodském hotelu Roosevelt. Jen výjimečně si však někdo z hvězd přijde osobně pro "malinu" - umělohmotnou kuličku nastříkanou zlatou barvou a zasazenou na filmový kotouč, jejíž hodnota činí 4,27 dolaru. Ale o to líp se prý vždy baví sami vyhlašovatelé: novináři, fanoušci i tvůrci včetně zahraničních, kteří i nominace oznamují předem, a to ve dvanácti kategoriích.
Tuzemský Plyšový lev si tolik zábavy neužije. Zná jen jedinou kategorii - za film jako celek, rozhodují o něm pouze kritikové, poté, co jim tohle právo rádi předali členové filmové akademie. A oznamuje se pouze "vítěz", nikoli okruh nominovaných. Proč? "Jeden - diplomaticky řečeno nejméně zdařilý - titul ročně nám stačí až až," vysvětlil ředitel akademie Petr Vachler.
