Omar Sy, jedna z nejvýraznějších hereckých tváří francouzské kinematografie, si roli v seriálu Lupin doslova vysnil. Není se čemu divit, hrát geniálního a šarmantního zločince, jenž bojuje s arogancí bohatých a mocných, je příjemná výzva. Navíc se takové postavy celkem prověřeně těší divácké přízni.
Dokonce natolik, že jsou lidé schopni vědomě odpustit tvůrcům mnohé přešlapy a vady na kráse. A že jich seriál Lupin, který s kolegy napsal pro Netflix George Kay, pár má. Ono totiž přenést příběhy psané autorem Mauricem Leblancem mezi lety 1905 až 1939 do dnešní doby skýtá mnohá úskalí. I když jste známý a úspěšný britský tvůrce, jenž má za sebou práci na populárních seriálech Na mušce nebo Criminal: Velká Británie.
Úlohu Lupina přebírá v Kayově scénáři nadaný potomek senegalských přistěhovalců Assan Diop v podání Omara Sye. Inspiraci pro zločiny hledá v románech Leblanca, oproti původnímu Lupinovi má však jednu velkou výhodu – moderní technologie. Pomáhá si drony i domácími virtuálními pomocníky typu Alexa, což je sice z diváckého hlediska efektní, příběhu to však ubírá na uvěřitelnosti. Když je dokáže užívat on, proč je proti němu lépe nevyužije i policie?
A to je moment, kdy se počítá s onou zmíněnou diváckou shovívavostí, která by dost pravděpodobně jinému soudobému detektivnímu dílu odpouštěla jen stěží.
Příběh se točí okolo krádeže náhrdelníku královny Marie Antoinetty, jenž v průběhu staletí putoval od Napoleona přes sejfy třetí říše až do elitní rodiny Pellegriniových. Do rodiny, ve které kdysi sloužil otec Assana a která o šperk s pohnutým osudem za podivných okolností přišla.
Obviněn z krádeže byl otec hlavního hrdiny, jenž nakonec pod tíhou okolností spáchal ve vězení i přes nedostatek důkazů sebevraždu a učinil tak z Assana sirotka. A ten se teď, už jako dospělý muž, chce pomstít.
Laskavost a pokora
Netflixové zpracování Lupina rozhodně není prvním ani posledním pokusem o adaptaci Lupinových dobrodružství. Kontinuálně se objevují už od roku 1908. Na Leblancovu práci navíc navázalo hned několik spisovatelů včetně Carolyn Wellsové nebo Daniela Solmona. V Japonsku navíc v šedesátých letech vznikla také komiksová manga série o Lupinově vnukovi.
Zatímco některé adaptace tíhly spíše k akčnímu či humoristickému pojetí dobrodružství, Lupin od Netflixu stojí na tomto spektru někde uprostřed. Tvůrci dokázali přistoupit k Leblancovým příběhům s lehkostí, laskavostí a pokorou, což se obzvlášť v dnešní době cení dvojitě.
Bohužel se však křečovitě drží předem načrtnutých šablon jednotlivých epizod, které seriálu zbytečně ubírají na napětí. Navíc se přehnaně koncepčně staví i k vedlejším hrdinům, což z Lupina činí v porovnání s moderním Sherlockem od BBC, minimálně o úroveň horší seriál.
A kdo by snad namítal, že srovnání není na místě, uchýlil se k němu už sám Leblanc, když v roce 1908 napsal novelu s jasně parodizujícím nádechem Arsene Lupin versus Herlock Sholmes. Tak, že by výzva pro další série? Omar Sy versus Benedict Cumberbatch? To by byla určitě zajímavá podívaná.
