Vlídná něha nechyběla ani v Hodině zpěvu, kde Jaroslav Uhlíř vesele otročil mobilu a Zdeněk Svěrák se znovu blýskl několika originálními rýmy (píseň Dravci); co však dřív plynulo z jeho textů bez pojmenování, totiž hlazení "duše", nyní už vzývá přímo slovy. Nejhezčí okamžik nastal mimo plán: spojité nádoby se při názorném pokusu rozpojily a Uhlíř podotkl "to je skoro zázrak".
Ale nešť, Vánoce byly vděčny za každou trochu humoru, i nechtěného. V dětském pořadu Jůhele se třeba mezi Lucii, Ambrože a jiná strašidla z pranostik vetřel balet Labutí jezero, což průvodce vysvětlil: "A proč ne? Na Štědrý den je možné vše." Večer pak film Lotrando a Zubejda na ČT 1 hýřil dobrem, Jezerní královna na Nově zlem, a pokud jde o nové televizní pohádky z Kavčích hor, bránice zrovna netrhaly. V astrologické Hvězdě života řádily hororové efekty, v ostravské Čerte, drž se svého kopyta! peklo váhalo, než ztrestá vrchnost, až pohádku ovládl čertův hudební klip s úděsným songem typu "Jsem táta svět, jen pojď blíž, co by ses bál, jdi dál, nech trable být". V příběhu O pyšném panovníkovi se zas Ondřeji Vetchému zakletému v udřeného Monte Christa vše pouze zdálo - a jen Tajemství mořské panny našlo nápaditější zápletku, kde Tatiana Vilhelmová "vystřihla" kramářskou Marfušu k zulíbání. Ovšem ti, kdo na Vánoce zchystali divoženky na houpačkách i čarodějná košťata, měli se daru stylizace učit od jmen Pitínský - Morávek a jejich betlémské hry.
Ale stačí proletět štědrovečerní nabídku zahraničních stanic, a vyhlížíme jak velikáni: od Pokladu na Stříbrném jezeře (Pro 7) po Hříšný tanec (RTL) se s novinkami trápil málokdo. Vždyť i ten dojemný Samotář v Seattlu doputoval včera na Novu přes Markízu či Polsat...