Láska za časů cholery - snímek z filmu | foto: Bontonfilm

Láska za časů cholery. Ale ne Márquezova

Gabriel García Márquez věděl, proč váhá prodat práva ke své Lásce za časů cholery. Režisér Mike Newell a scenárista Ronald Harwood sice zosobňují zkušenost i řemeslo, jenže k tomu, co natočili, slavnou knihu nepotřebovali.

K české premiéře filmu vychází znovu i jeho předloha, tudíž si čtenář ověří, že snaha přenést Márquezovu výbušnou, hýřivou i poetickou magii na plátno hraničí s nemožností. A kdo knihu zná, dospěje v hodnocení snímku nanejvýš k padesáti procentům; oprávněně.

Kinematografie však logicky počítá i s lidmi, kteří přijdou výhradně na film jako takový, na romantické drama v historických a exotických kulisách. Z jejich pohledu se dá říci – není to vyloženě špatné, ale není to ani zázrak. A jestliže to není "pravý" Márquez, co to vlastně je?

Od každého něco. Trochu kronika, trochu humoreska, trochu menzelovsky laděná komedie a do značné míry telenovela. Film sice dodržuje dějovou osnovu knihy, ale jen za sebou řadí lépe či hůře ilustrované výjevy; jako celek neopájí.

Navíc si podtíná větev hned v úvodu, kdy představí zestárlé hrdiny v tak odfláknutých maskách, že by jejich autor zasloužil zastřelit. Člověk se skoro lekne, zda se nehraje parodie, a podobných úleků ho čeká víc.

Vyprávění se rozbíhá unyle, přes staré fotografie a pramínky vlasů, zpět k prvnímu setkání milenců, kteří si nebyli souzeni a znovu se sešli po půl století – vdova a stařec, jenž si marně léčil zlomené srdce v náručí stovek žen.

V mládí hraje hrdinu Unax Ugalde: coby dětsky dychtivý a dojemný romantik je překvapivě lepší než Javier Bardem, jenž postavu přebírá ve zralejším věku a kterého tvůrci uvrhli do prazvláštní, lehce odpudivé stylizace. Přinejmenším divačky tápou, proč se takovému panákovi vrhají ženy do náruče.

Navenek osobitá Giovanna Mezzogiorno v roli jeho životní lásky zase téměř nezmění výraz, takže hlavnímu triu dost nečekaně kraluje Benjamin Bratt coby hrdinčin manžel, lékař s neskrývanou, lehce shovívavou převahou, jejž režisér vytrestal upoceně natočenou smrtí.

Skutečnou hereckou korunu však nosí představitelka hrdinovy matky Fernanda Montenegro, nominovaná na Oscara za Hlavní nádraží.

Malebno a srdceryvno
Když už nedokázala udržet márquezovskou náladu, mohla Láska za časů cholery přijmout běžný model hollywoodské romance. Ale na něj má zase přepjaté ambice kroniky nejen milostné.

Bohužel je ukájí tím nejtuctovějším způsobem: záběry přírodních krás, jimž vládne široširé malebno, kulisami smrtící epidemie či války, ze kterých čiší tklivé srdceryvno, a literárními výroky na pozadí bouřlivého moře.

Občas film zajiskří či pohladí, jednou se drží něžného úsměvu, jindy až bizarní grotesky, takže vydržet se dá vcelku v klidu. Ale už z úcty k Márquezovi by se měl jmenovat jinak.

Láska za časů cholery
USA, režie Mike Newel, hrají Javier Bardem, Benjamin Bratt, Liev Schreiber, Giovanna Mezzogiorno, titulky, 137 minut.
Hodnocení MF DNES: 60 %