Letošní vítězství filmu Nanniho Morettiho Synův pokoj, který si získal srdce diváků i kritiky ještě předtím, než byl v neděli večer v Cannes ověnčen Zlatou palmou, je i triumfem pro kinematografii Itálie, která se už dlouhá léta nemůže vzpamatovat z ochabnutí tvůrčích sil. Málokdo by zpochybnil rozhodnutí poroty, jíž předsedala slavná bergmanovská herečka a nyní i režisérka Liv Ullmannová, také pokud jde o další ceny, i když patrně leckterý tvůrce odjížděl z 54. MFF v Cannes s pocitem zatrpklosti.
Netýká se to asi ani tak čtyř nestorů soutěže Manoela de Oliveiry (Vracím se domů), Jacquesa Rivetta (Kdo ví), Šoheje Imamury (Vlahá voda pod červeným mostem) a Jeana-Luca Godarda (Chvála lásky) - těm se koneckonců dostalo už v minulosti v Cannes či v Benátkách vysokých poct a uznání a patrně se ve své moudrosti spokojí s pozitivními recenzemi a chválou z úst filmových nadšenců.
Hlavní vítězové 54. ročníku MFF v Cannes |
Zlatá palma 2001 |
Velká cena |
Nejlepší herečka |
Nejlepší herec |
Nejlepší režie |
Nejlepší scénář |
Nejlepší debut |
pramen: REUTERS |
Se smíšenými pocity nejspíše odjížděli z Cannes tentokrát tvůrci z Dálného východu, zvyklí v posledních letech na většině festivalů stát v popředí zájmu. Navíc patří Hou Hsiao-Hsien (představil se dílem Millénium Mambo) a Tsai Ming-liang (Kolik je tam hodin) z Tchaj-wanu k nejznámějším a nejvíce oceňovaným tvůrcům z tohoto koutu světa. Tentokrát se museli spokojit s okrajovou cenou pro zvukaře svých filmů, nepopiratelně pozoruhodných a skvěle režírovaných.
Na výsluní zájmu intelektuální kritiky Západu se vyhřívá od loňského úspěchu filmu Eureka také Japonec Aojama Šindži a podle všeho se na ně prodírá i jeho krajan, teprve začínající Kore-eda Hirokazu. Jejich filmy Pustý Měsíc, respektive Vzdálenost svědčí o naprostém nezájmu o kontakt s divákem. Naproti tomu zcela opačná byla situace filmů Baze Luhrmana Moulin Rouge a Seana Penna Slib. Těm právě okázalá snaha získat širší diváckou obec v očích poroty ublížila a volání Seana Penna po ocenění výkonu Jacka Nicholsona vyznělo naprázdno.
Cannes má mezi všemi světovými festivaly nejširší možnost výběru. Není snad režiséra a producenta, který by se nesnažil prosadit svůj film právě do Cannes, kde jsou mimo jiné největší šance ho prodat. Tato nesporná výhoda má ovšem i svá úskalí: vede někdy k sestavení soutěže z děl tak nesourodých, jako jsou například oba zmíněné americké filmy, jimž by slušelo spíš umístění mimo soutěž, a na druhé straně až nekomunikativně intelektuálské filmy obou mladých Japonců. Přes tuto výhradu a přes reptání na údajnou nepřítomnost děl na první pohled špičkových si nový umělecký ředitel Thierry Frémaux zaslouží uznání za to, že nabídl kolekci filmů, které nesporně v příštích měsících budou středem pozornosti na dalších festivalech a snad i v kinech.
Bariéru nedůvěry a snad i předsudků vůči kinematografiím bývalého socialistického bloku se daří ovšem překonávat jen zvolna, a to dokonce i v rámci dalších programových sekcí. Nicméně ji vedle Alexandra Sokurova, který už patří k "vyvoleným", letos prolomil v soutěži Tanovičův film Země nikoho. Také v paralelní sekci Quinzaine des réalisateurs, za jejíž program odpovídá jiná skupina, se ocitl vedle albánského filmu Hesla také film z Rumunska. Kdo ví, třeba příště uspěje i česká kinematografie lépe než jen účastí ve studentské přehlídce.
Velmi dobré přijetí Svěrákova Tmavomodrého světa promítaného na trhu a jeho pochvalná recenze ve festivalovém deníku Variety by mohly být vlaštovkou ohlašující jaro.
Zahájovací ceremoniál MFF v Cannes |
Francouzský režisér Jean Luc Godard pod motivem Mezinárodního filmového festivalu v Cannes. |
Americký herec a režisér Sean Penn (vlevo), jeho manželka Robin Wright Pennová (uprostřed) a herec Aaron Eckhart před projekcí filmu The Pledge. |
Americký režisér Sean Penn (vlevo) se svojí ženou, herečkou Robin Wright Pennovou, na filmovém festivalu v Cannes. |
Švýcarský režisér Jean Luc Godard (vpravo) s herečkou Cecile Campovou před projekcí jejich filmu Eloge de L'Amour na 54. MFF v Cannes. |
Francouzská herečka Isabelle Huppertová pózuje fotografům po oficiální představení filmu La Pianiste na 54. MFF v Cannes. Nápisy na hereččiných zádech a pažích zní: Bůh může poděkovat Bachovi, protože Bach je důkazem jeho existence. |
Francouzský herec Jean-Paul Belmondo. |
Francouzská herečka Isabelle Huppertová na 54. MFF v Cannes. |
Německý režisér Volker Schloendorff a herečka Patricia Arquettová |
Lary Flynt |
Italský režisér Nanni Moretti. |
Ruský herec Leonid Mozgovoi |
Režisér Tsai Ming-Liang, francouzský herec Jean Pierre Leaud a herečky Lu yi-Ching a Chen Shiang-Chyi |
Italský režisér Nanni Moretti oslavuje své vítězství na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, kde získal Zlatou palmu za film Synův pokoj (20. května 2001) |