Způsob, jak evropská regulace zasahuje do práva divácké volby, má vznešené ideje a mizerné důsledky. Myšlenka zní - Pomozme evropskému filmovému průmyslu proti Hollywoodu! Takže se dotuje distribuce evropských filmů po Evropě, dotují se kina, která je uvádějí, jen divákům nikdo nepřispěje za to, že místo na Kapitána Ameriku půjdou na Agenty Dementy; sice taky komiks, ale ze Španělska.
Jak dopadly televizní kvóty, ukáže listování programem. Jednak se „povinné“ filmy posouvají do méně atraktivních časů, kde je lhostejné, jakou vatou se zrovna vystelou, jednak zvedly lokální zaměstnanost, neboť místo Kriminálky Miami máme Kriminálku Istanbul, Kriminálku Paříž či Kriminálku Kolín. Zatím jen nad Rýnem, ale Místo zločinu Plzeň může expandovat i na naše hezké české Kolínsko.
Že chce Evropa streamingové služby též zdanit příspěvkem na evropskou tvorbu, firmy logicky naštve. Ale že se míchá do toho, co si jejich zákazník přeje vidět, už je zásah do soukromí. Příště nám bruselský emisar prohrabe knihovnu, aby zjistil, jestli v ní není příliš mnoho děl prohnilého Hemingwaye a příliš málo valonských básníků.
Evropská komise prostě spočítala, že denně je na internetu 315 milionů Evropanů, a dospěla k názoru, že takové pole neorané přímo volá po jejím moudrém zásahu. Nenapadlo ji, že udělá radost jedině pirátům. Protože když film, po kterém touží, nenajde divák v katalogu placené služby, stáhne si ho načerno - ne že se zastydí a zvolí evropskou náhražku.
Jisté je, že ke kontrolám bude třeba přijmout novou armádu úředníků. Protože ověřit v éře mnohostranných koprodukcí, do jaké míry je čínsko-česko-francouzsko-americký film ještě evropský, dá fušku. A když už v tom budou vrtat, ať prověří, jaké procento zaměstnal žen, Romů a hinduistů.
