Celovečerní dokument nazvaný Věra 68 zachycuje profesní kariéru i soukromý život této nejúspěšnější československé sportovkyně všech dob, která od japonského císaře obdržela nejvyšší ocenění Řád vycházejícího slunce.
Ocenili ji tři českoslovenští prezidenti – Novotný, Svoboda i Havel, zatímco Gustáv Husák se s ní na začátku normalizace, kdy byla vyloučena ze všech sportovních organizací, odmítl setkat.
Věra Čáslavská.
"Vždycky mě fascinovalo Věřino vlastenectví, které je dnes bohužel omšelým pojmem. Díky němu bojovala jako lvice a dala na frak sovětským gymnastkám na mexické olympiádě po okupaci Československa v roce 1968," uvedla ke svému snímku Sommerová.
Právě na olympiádě v Mexiku se na stupních vítězů Čáslavská odhodlala k tichému gestu, když odklonila hlavu od sovětské vlajky na protest proti okupaci své vlasti. Tehdy ji obdivoval celý svět, brzy na to následoval dramatický pád.
Po bouřlivých ovacích při návratu z olympiády ji v komunistickém Československu čekaly výslechy Státní bezpečnosti, nedostala práci a vydělávala si úklidem domů. Nikdy neodvolala podpis pod protirežimním manifestem Dva tisíce slov, přestože za něj byla za normalizace dvacet let perzekvovaná.
Fotogalerie |
Dramatický osud Věry Čáslavské, která se poprvé na veřejnost vrátila po boku Václava Havla, když pracovala na Pražském hradě, je podle Sommerové pro dokumentaristu nevyčerpatelným pramenem.
Krátce po angažmá v prezidentské kanceláři v poradním týmu prezidenta Havla potkala Čáslavskou rodinná tragédie, tehdy se ocitla na mnoho let opět v ústraní. Sommerová se s ní poprvé setkala před 16 lety při práci na portrétu GEN. Pak ji dlouho neviděla, až před dvěma lety spolu začaly natáčet tento snímek.
