Zbytečně jsem se bála, zda film přijme můj osmiletý vnuk, vychutnal si ho snad ještě více než já. Jak odhadnete, pro jaký věk je snímek určen?
To se opravdu těžko určuje, musíte vybalancovat poměr mezi diváckou přístupností a vkladem vlastní kreativity. V případě Tondy, Slávky a kouzelného světla jsme v různých fázích výroby dělali testy na publiku, dětech od šesti do patnácti let i dospělých, vesměs lidech mimo naše rodiny či přátele, aby byl výsledky co možná objektivní. Já jsem hrál tak trochu hloupého, jako bych nevěděl, co bude dál, po ukázkách jsem se vyptával, co si o postavách myslí, takže jsme měli stále zpětnou vazbu.
Překvapily vás dětské odpovědi?
Leckdy ano. Tak třeba ve filmu vystupuje obtloustlá zrzavá holčička, což děti kupodivu odmítly jako stereotyp. Takže jsme její postavu trochu upravili, vysvětlili jsme její osamělost, abychom se nikoho nedotkli. Nebo mě zaskočilo, jak se děti našly v postavě Tondy, kterého si jeho příliš starostliví rodiče přivazují. Některé prohlašovaly, že si taky připadají jako na provázku.
V děkovné řeči jste zmínil, že příště se uvidíme až za osm let. I když animovaný film je běh na dlouhou trať, co hodláte tak pracně točit?
Možná jsem to malinko nadsadil. Doufáme, že premiéra bude už v roce 2027. Vyjdu zase z vlastních ilustrací, ale tentokrát nepůjde o film loutkový, chci si vyzkoušet jinou technologii, testujeme teď 3D. A co se látky týče, znovu se přidržím rodinného žánru, respektive svých rodičovských zkušeností. Příběh bude založený na vztahu otce a syna, což je téma věčné a univerzální.
