RECENZE: Sherlock s emocemi a emancipovanou sestrou. To Netflixu nevyšlo

Budoucnost je na nás a můj život patří mně. Nový film od Netflixu o sestře Sherlocka Holmese překypuje klišé a motivačně emancipačními výroky. Tedy přesně těmi větami, které si dívky v lavicích čmárají do sešitů a pak se jim po letech smějí. Na dobrý film to samozřejmě nestačí. Přitom sám Sherlock Holmes je často zárukou úspěchu.

Miliony fanoušků po celém světě se zamilovaly do moderního zpracování od BBC s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli a bez povšimnutí nezůstaly ani velkofilmy s Robertem Downeym Jr.

Z perspektivy současného Hollywoodu však mají obě adaptace jeden zásadní problém – bílého privilegovaného muže v hlavní roli. A tak když se producenti společnosti Legendary Films doslechli o knižní sérii americké spisovatelky Nancy Springerové o nebojácné a inteligentní sestře Sherlocka a Mycrofta Holmesových, museli jásat. Obzvlášť, když za nimi s námětem i plánem film koprodukovat přišla miliony teenagerů milovaná herečka Millie Bobby Brownová známá ze seriálu Stranger Things.

Šestnáctiletá Enola Holmesová odporuje všemu, čím by dívka jejího věku a ještě za viktoriánské éry měla být. Matka v podání Heleny Bonham Carterové ji vychovává proti dobovým zvyklostem. Učí ji střílet z luku, ovládat bojová umění nebo hrát šachy. Problém nastává, když téměř beze stopy zmizí a zodpovědnost za Enolu přebírají bratři, respektive ten starší Mycroft, rozhodnutý sestru poslat na dívčí školu. Ta samozřejmě odporuje, hledá oporu v Sherlockovi, svém vzoru, nakonec však z domova utíká a vydává se hledat matku do Londýna. Tam se nakonec stává součástí mnohem komplikovanějšího a překvapivě – politického souboje. O nic jiného než reformní podobu volebního zákona.

V úvodu film nabízí příjemnou, skoro až potterovskou atmosféru venkova, postupně však scény ovládá technologie CGI, tedy optické speciální efekty, a kouzlo mizí.

Vypravěčkou příběhu je od začátku Enola a rozbít pověstnou „čtvrtou stěnu“ bylo přímo přáním její představitelky. Škoda, že jí režisér Harry Bradbeer nedokázal vysvětlit, že v tomto případě to nedává sebemenší smysl. Stejně jako to, proč se zrovna zde má z Sherlocka stát citlivý hrdina s emocemi. Taky už dědici Arthura Conana Doylea podali na Netflix žalobu, že ve filmu porušuje autorská práva na správné vyobrazení postavy slavného detektiva.

Enola Holmesová

35 %

VB, 2020, 123 min

Režie: Harry Bradbeer

Scénář: Nancy Springer, Jack Thorne

Hrají: Millie Bobby Brown, Henry Cavill, Sam Claflin, Helena Bonham Carter a další

Otázkou je, jestli postavu Sherlocka Henry Cavill vůbec nějak vyobrazuje. Jeho herecký výkon totiž znovu působí stejně kamenně jako ve filmech Batman vs. Superman či Liga spravedlnosti. Herecký prostor tak získává především Millie Bobby Brownová a nutno říct, že si jej užívá. Přece jen však šestnáctiletá dívka ve viktoriánském oděvu s drátěným postrojem na zadnici působí v akčních scénách poněkud humorně. Nehledě na to, když u toho ještě rádoby cynicky vykřikuje „budeš muž, až ti řeknu, že jsi“.

Inu, nepovedlo se. Téměř celé západní recenzentstvo však jásá, že se film zdařil. Přitom postrádá i základní dramatickou strukturu, budovat napětí se tvůrcům nedaří, a to navzdory dvouhodinové stopáži. Kde se asi stala chyba, že to zrovna v tomto případě nevadí?