V únoru, kdy Česká televize svůj pořad Pocta V + W odvysílá, totiž uplyne sto let od Werichova narození, v červnu i od narození Voskovcova a v říjnu čtvrtstoletí od Werichovy smrti.
ČT tedy oba připomene podobným zábavným večerem pro všechny generace jako nedávno Vladimíra Menšíka.
Dala si záležet: při včerejším natáčení nechyběl živý orchestr ve stejném složení, jaké míval v Osvobozeném divadle, saxofon je prý dokonce týž.
"Bude to werichovské," doufá režisér Viktor Polesný. "Jiří Suchý je ve werichovském světě šťastný, v Suchého světě jsem zase šťastný já a třeba u tria Dejdar - Vacek - Gerendáš vidíte, že tihle kluci scénky V + W nekopírují, naopak: nápady tu rozvíjejí sami, podobně, jako to dělávali V + W."
Zatímco Werich na projekci z archivních záznamů stříhá pásku, vypráví anekdotu či uvažuje o civilizaci, na pódiu se střídají jeho ctitelé.
"Tam z toho balkonu jsem se na ně koukal," ukazuje Suchý. "Tady to místo, o které se opírám, bylo Werichovo," líčí Jaroslava Adamová, která kromě divadla sdílela s Werichem i roli před kamerou v Kočáru nejsvětější svátosti.
Vyprávět se chystali i Martin Štěpánek či Josef Dvořák, jiní hosté přišli zazpívat slavné melodie éry V + W a Jaroslava Ježka: bratři Ebenové, Eva Pilarová, otec a dcera Kerndlovi, Miroslav Paleček a samozřejmě Suchý s Jitkou Molavcovou, kteří ve scénce z Golema tasili kordy a zanotovali Pochod stoprocentních mužů.
Zněly tu i písně Svítá, Ezop a brabenec, Život je jen náhoda, Jakpak je dnes u nás doma, Klobouk ve křoví...
Není snad komika, pro kterého by slavné improvizace V + W nebyly vzorem. "Když je ti šestnáct let a jsi intelektuál z Vizovic, patří k tomu, že musíš pít, kouřit i vědět, co bylo Osvobozené divadlo," vypráví Bolek Polívka historku, jak si v dospívání s kamarádem zkoušeli na magnetofon nahrávat vlastní improvizace.
Ale nějak to prý nikdy nebylo ono, zpravidla zplodili dialog typu Tak povídejte něco, pane. - A co, pane? - Co vás napadne, pane.
Josef Zíma popsal náhlé střídání pověstných Werichových nálad, Milan Lasica zase příhodu, kterak Jan Werich přišel poprvé v roce 1970 do Semaforu na jeho představení s Juliem Satinským.
"Už moc dobře neslyšel. Seděl v první řadě vedle Stelly Zázvorkové, a když se diváci smáli, naklonil se k ní vždycky s otázkou - Co říkal? Ona mu zopakovala náš výrok a pan Werich se zasmál dodatečně," vypráví Lasica.
V zákulisí se mezitím hádalo, jak by asi pan Werich okomentoval souboj dvou televizí vedený jeho jménem. Werichovský večer s písněmi totiž natočí i Nova.
Posily si stanice rozdělily spravedlivě: na pořadu ČT se podílí Jiří Suchý, na pořadu Novy jeho bratr Ondřej Suchý, z herců legendárního Osvobozeného divadla má být Josef Vinklář na ČT a Soňa Červená na Nově.
