Představitelka titulní role Milla Jovovichová alespoň tvrdí, že nápad vznikl náhodou - když si spolu s Bessonem prohlíželi jednu z hereččiných oblíbených fotografií, na níž má rozcuchané vlasy a tmavé líčení.
"Nad vlastní fotkou jsem najednou vyhrkla: To je přece Johanka!" vzpomíná Jovovichová. A od onoho okamžiku se počal rozvíjet americký projekt francouzského tvůrce s mezinárodním obsazením, natáčený zčásti i v tuzemsku.
Bojovnice, světice, čarodějnice, mučednice - veškeré myslitelné výklady Johančiny legendy se neobejdou bez pověsti, že negramotná venkovská pasačka ovcí slyšela nadpřirozené hlasy. Právě svatí ji prý vyzývali k oběti za trpící národ; proto jako posel Boží požádala u dvora o armádu, porazila s ní Angličany u Orleansu a nechala korunovat krále Karla VII. Ale její vliv příliš sílil, takže byla zrazena, zajata, souzena a upálena.
Současná medicína sice hrdinčiny vize vykládá čistě vědecky jako projev schizofrenie, hysterie či (pravdě prý nejbližší) epilepsie. Nicméně Bessonův film mýtus zázračného vytržení uchoval. Ale jak se dají Johančiny vnitřní představy i pochybnosti znázornit? Besson si tu vypomohl "rolí" dívčina svědomí, do níž obsadil Dustina Hoffmana.
"Něco takového jsem jaktěživ nezažil," přiznal tento americký herec. "Nehraji žádnou osobu, jsem spíš jako kouř, kdosi uvnitř někoho jiného."
Také další klíčové postavy svěřil režisér uznávaným osobnostem: francouzského krále představuje John Malkovich, jeho macechu Faye Dunawayová. A když měl Besson herce pohromadě, zavřel se prý s nimi na zámečku, kde je týden připravoval na vše, co po nich bude chtít. A nechtěl toho málo: třeba Jovovichová se převážně obešla bez záskoku i při vypjatých bitevních scénách včetně pádu zraněné Johanky z desetimetrové výšky. Říká však, že teprve při natáčení válečných hrůz mohla svou hrdinku plně pochopit.
"Bojové akci" se nevyhýbal ani sám režisér, neboť si přál být hercům i kaskadérům co nejblíž. Lezl prý s nimi do studené vody, závějí prachu i v těsné blízkosti namířených mečů.
"V patnáctém století nebyly žádné kulky, když chtěl člověk druhého zabít, musel až k němu, tělo na tělo - a já se snažil ukázat, jaké se z nás ve válce stávaly bestie," říká Besson. V létě 1998 se tak urputně "válčilo" na Bruntálsku, před Vánocemi v Normandii "hořela" Johanka z Arku na hranici. A před premiérou, kterou si Paříž užila loni na podzim, režisér ještě stačil rozdmýchat "podpůrné" fámy a senzace. Francouz myslící po hollywoodsku, jak tisk přezdívá autorovi Leona či Pátého elementu, totiž utratil bezmála 400 milionů franků. Byl zažalován americkou kolegyní Kathryn Bigelowovou, která prý měla projekt (pro Bessona ve funkci producenta) původně režírovat - neshodli se však na volbě herečky. Na promítání pro novináře potom nesměli ti, kdo odmítli přislíbit výhradně kladné hodnocení. Kdo by po tom humbuku nebyl zvědav na výsledek. Jen francouzská filmová akademie se tváří mrazivě: z osmi nominací na výroční ceny Césary dostala Johanka z Arku nakonec dvě "vedlejší" sošky - za zvuk a kostýmy.
