"Nezvítězili jsme, ale odjíždíme spokojeni," kvitoval výsledek producent filmu Marii Procházkové, Vratislav Šlajer. "Sice jsme nezískali žádnou z cen, nicméně samotné uvedení filmu na festivalu můžeme považovat za úspěšné. Máme velmi pozitivní divácké ohlasy a směřujeme do distribuce v zahraničních kinech. Berlinale nám otevřelo cestu k dalším divákům a to je vždycky to nejpodstatnější.“
Více k výsledkům 59.BerlinaleLetošní ročník Berlinale neměl až do posledního dne jednoznačného favorita. Ve hře o nejcennější trofej, Zlatého medvěda, bylo hned několik snímků, nakonec nečekaně zvítězila peruánská režisérka Claudia Llosa s filmem Milk of Sorrow. |
Film, který dětskou formou vypráví "dospělácké" téma, soutěžil v sekci Generation K. Ta se zaměřuje výhradně na tvorbu pro děti. O vítězi přitom rozhodují hned dvě poroty: dětská, která uděluje skleněnou sošku medvěda, a mezinárodní "dospělácká, od níž vítěz dostává Grand Prix a peněžní odměnu. V té také letos shodou okolností zasedl i český porotce, umělecký ředitel zlínského festivalu Petr Koliha. 
"Na vítězi jsme se shodli jednoznačně: kanadský film C'est pas moi, je le jure! nás všechny okouzlil už na začátku a pozici favorita si udržel až do konce. Samozřejmě, že jsem se snažil lobbovat i za českého koně, ale každý porotce má omezený manévrovací prostor a vítěz může být jen jeden," řekl k tomu pro iDNES.cz Petr Koliha.
"Kanadský film byl navíc opravdu výrazný. Rebelský příběh o klukovi, který se protlouká životem, vypráví velmi poutavě a je v něm tolik energie, že zkrátka nebylo co řešit. Ostatně že jsme snad nevybrali špatně, potvrzuje i to, že jsme se na verdiktu shodli s dětskou porotou," komentuje Koliha fakt, že film C'est pas moi, je le jure! získal i Křišťálového medvěda.
"Jako Čecha mě samozřejmě mrzí, že se nedostalo na český film, na druhou stranu ale myslím, že v tomhle případě se nejedná o žádnou porážku. Kanadský film je objev, který bych přirovnal k loňskému hitu Juno, tomu je těžké konkurovat. A Vlk na sebe upozornil, byl o něj nebývalý zájem, i porotci ho přijali velmi pozitivně. Nemáme se zač stydět," vzkázal českým tvůrcům Koliha.
Ti si také z neproměněné šance nedělají těžkou hlavu. „Co víme, náš film byl prý jedním z favoritů a vzbudil vášnivou debatu poroty, která prý byla skoro až politická – porotci debatovali o roli žen a mužů ve společnosti a postavení dítěte v rodině. Takže máme na jedné straně nadšenou, emotivní a spontánní reakci diváků a na druhé intelektuální až politický rozbor porotců. Co víc jsme od premiéry na mezinárodním festivalu mohli čekat?“ říká k tomu Šlajer. Jen malá Dorotka Dědková prý byla zprvu trochu smutná.
"Museli jsme jí vysvětlit, že cena není všechno a že film měl úspěch i tak. Naštěstí jí smutek brzy přešel, ostatně ona tu byla z celé delegace za největší hvězdu. Děti za ní chodily i v průběhu festivalu pro podpis, jeden chlapeček k ní přilezl málem po čtyřech, bylo to až dojemné," usmívá se Šlajer a zdůrazňuje, že díky potěšujícím výsledkům z jednání s distributory odjíždějí z Berlína vysloveně s dobrou náladou.
"Ono to zní jako klišé, ale opravdu máme radost. O film projevili zájem distributoři z Francie, Německa, Polska, Maďarska, Slovenska, Taiwanu, Japonska a dalších zemí už v průběhu minulého týdne bez ohledu na vyhlášení cen. Konkrétní dohody se budou uzavírat v následujícím měsíci, ale už teď je jasné, že film v zahraničí funguje,“ uzavírá Šlajer a režisérka Maria Procházková mu dává za pravdu: „Vítězný kanadský film C'est pas moi, je le jure! je moc pěkný, odcházíme z boje se ctí.“
